Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítězství

13. 1. 2007

 Vítězství . 

 
 Necelých 72 hodin od počátku invaze mohl Fidel Castro oznámit národu a světu, že kubánský lid dosáhl nového vítězství. Dějiny zaznamenaly tuto skutečnost jako první vojenskou porážku USA na americkém kontinentu. Dne 24. dubna prezident Kennedy vydal oficiální prohlášení, že přijímá osobní zodpovědnost za to, co se stalo, a zakazuje všem státním orgánům, aby se jakýmkoliv způsobem snažily tuto zodpovědnost zpochybnit.

 Nedlouho potom sesadil Allana Dullese z funkce ředitele CIA. Na jeho místo nastoupil představitel finančních kruhů, John McCone. Zároveň prezident zbavil CIA řízení proti kubánských akci a převedl kompetenci na generální štáb ozbrojených sil.Byl to logický důsledek toho, že při přípravě invaze CIA přehlédla rozhodující faktor : masovou podporu revoluce kubánským lidem a jeho odhodlání bránit nezávislost své vlasti i za cenu vlastních životů.

   Velkorysost revoluční vlády.
 

 Revoluční rada prokázala svou velkorysost vůči poraženému nepříteli. Nikdo ze zajatců nebyl popraven, nikdo nebyl mučen či týrán. Všichni byli předání orgánům USA výměnou za potraviny a léky.

   Další vývoj ukázal, že rozhodnutí Kennedyho předat plánování a realizaci akcí proti Kubě armádě nebylo šťastné. Spojený generální štáb dospěl k závěru, že kubánský lid sám není ochotný a tudíž ani schopný svrhnout Castrův režim. Dne 18. dubna1962 brigádní generál Edward Lansdale předložil vládě a speciální rozšířené komisi Státní bezpečností rady tzv. „ Plán Kuba “ , který počítal s přímou , masovou agresi USA. Obsahoval 32 návrhů na provedení provokace, která by se stala záminkou k jejímu zahájení.

 Vyvolat ozbrojené konflikty okolo základny Guantánamo a obvinit z něj Kubánce.

  1. U základny Guantánamo nebo někde jinde ve výsostných vodách Kuby zničit americkou loď buď s posádkou nebo bez podle receptu, použitém při potopení křižníku Maine
  2. Zorganizovat sérií atentátů proti kubánským uprchlíkům v Miami a dalších městech na Floridě a ve Washingtonu a obvinit kubánskou vládu.
  3. Provést v kubánských uniformách za podpory letadel a kubánskými výsostnými znaky menší invazi proti některé zemí v sousedství Kuby.
  4. Použit přebarvenou stíhačku F – 86 k sestřelení civilního letadla za letu z USA do Guatemaly, Panamy, Venezuely na jehož palubě by měly být skupiny studentů. 

 Návrhů bylo mnohem více a všechny měly jeden smysl : vyvolat incident, který by před americkou a světovou veřejností zdůvodnil a ospravedlnil následnou agresi. Plán „ Kuba “ se brzy dostal do rukou světské i kubánské rozvědky. Krátce na to, právě v první výročí invaze na Playa Girón, uskutečnilo americké válečné námořnictvo ve vodách Portorika manévry, kterých se zúčastnilo 80 válečných lodí, stovky bojových letadel, 40 tisíc vojáků a příslušníků námořní pěchoty. Nacvičovala se technika vylodění na písečných plážích. Tentýž den zahájilo z území USA 5 nových vysílaček štvavou kampaň proti kubánské revoluci.

 
 Tváří v tvář smrtelné hrozbě dohodla kubánská vláda s vládou SSSR umístění strategických raket v západní části ostrova. Výsledek operace je dobře znám : v říjnu 1962 propukla tzv . Raketová krize, která postavila svět na pokraj jaderné války. Při jednáních se obě velmoci zavázaly, garantovat územní celistvost Kuby a nedotknutelnost jejich hranic. Záruky na nedotknutelnost hranic Kuby Sovětský svaz jednostranně vypověděl v roce 1986. Dnes na Playa Girón stojí malé muzeum, které připomíná tuto hrdinnou episodu v boji kubánského lidu za skutečnou nezávislost a silnice svobody je posetá stovkami mramorových pomníčků, se jmény padlých hrdinů kubánského národa.

 

  Čest jejich památce.