Kubánská minulost .
V roce 1820 došlo
k prvním povstáním za nezávislost na Španělsku. Ovlivnila je
dělnická hnutí za svobodu Jižní Ameriky, která se vzorovala na průmyslové
revoluci a politických změnách v Evropě a ve Spojených státech.
Ačkoliv pokusy o vzpoury selhaly, zrodily
se vůdčí osobnosti, například kněz Felix Varela či básník José María Heredita,
kteří byli schopni vyburcovat v Kubáncích nové národní politické povědomí. Varela, se v roce 1922 stal členem parlamentu, navrhl zrušení
otroctví a stál se i obhájcem lidský
práva, za což byl odsouzen k trestu smrtí a přinucen prchnout do Spojených
států.
Mnoho majitelů plantáží chtělo zachovat otroctví,
byl to totiž výnosný obchod. Spřádali intriky a chtěli Kubu připojit ke
Spojeným státům, které na rozdíl od mnohých evropských mocností podporovaly
zachování otroctví. V roce 1948 byly započaté ozbrojené pokusy o začlenění Kuby pod křídla Spojených států.Skupiny
vojáků pod velením generála Narcisa Lopéze několikrát zaútočily na ostrv, byli
však neúspěšní. Generál Lopéz byl zajat
a odsouzen k trestu smrti.
Politický konflikt mezi konzervativci a reformisty se nadále prohluboval. Navíc reformisté byli rozštěpení, a sice na tábor loajální ke Španělsku,
připojení se ke Spojeným státům a ty, jenž požadovali nezávislost Kuby.
Na podzim roku 1869 dostali
v oblasti Bayamo první otroci svobodu a do konce roku začala válka o
svobodu vlasti. Žel, ukázalo se, že povstalci nejsou ve svých názorech na
zrušení otroctví jednotní navíc nedokázali vést ofenzívu v severní části ostrova. Krutá a nelidská válka trvala
pomalu deset let a skončila dohodou, která byla podepsána dne 11. února 1878
v Zanjónu, ve které byly přijaty podmínky Španělů.
Války za nezávislost se jako
patnáctiletý zúčastnil José Martí, který byl v bojích zajat a deportován do Španělska. José Martí
se stal později neúnavným organizátorem
národně osvobozeneckého boje. V roce 1886 se mu sice podařilo
dosáhnout zrušení otroctví na Kubě, ale
Kuba se dostala do spárů Spojených států, které neustále zvyšovaly
hospodářský a politický tlak na Kubu.
V únoru roku 1895 vypukla druhá válka o nezávislost. Dne 19. května
překvapili španělští vojáci skupinu
vzbouřenců a José Martí byl v bojí
zabit. Přes mnohé obětí, boj pokračoval s velkým úspěchem. Na bojišti padl
i legendární velitel Antonio Maceo a s ním i syn Máxima Gómeze Báeze
Panchito. V únoru roku 1897 došlo k záhadné explozi na americké
bitevní lodi Maine, což se stalo důvodem k vypovězení války mezi Spojenými
státy a Španělskem. Byla zničená flotila španělských lodí a dne 10.prosince1898
Spojené státy donutily Španělsko, aby akceptovalo pařížskou mírovou smlouvu.
Již tehdy se ukázaly uzurpátorské cíle Spojených států, které s jednání Kubu vyloučily. Proto 28. prosince 1898 kubánský velitel Máximo Gómez Báez prohlásil, že ostrov není
ani svobodný, ani nezávislý a proto boj za nezávislost bude pokračovat dál.
Plattův dodatek k ústavě,
přijatý dne 25. února 1901, stanovil / byl vnucen /, že kubánská vláda souhlasí
s tím, že Spojené státy mají oprávnění intervenovat na obranu svobody a
nezávislosti Kuby a udržet vládu schopnou zajišťovat ochranu života, majetku a svobody
jednotlivce. Kuba se tedy bez souhlasu
Spojených státu nemohla účastnit mezinárodních paktů, sjednávat hospodářské a politické dohody, navíc
Spojené státy získaly právo zřídit vojenské základny na Kubě / dodnes Guantánamo /. Americká správa soustředila
moc do rukou zkorumpovaných proamerických vládců a policejních jednotek, jejíž
jedinou povinností bylo potlačovat
politické názory.
V letech 1902 až 1906
ovládli američtí průmyslníci více jak 80 % dolů, 30 % plantáží cukrové třtiny a pomalu celý tabákový průmysl.
V roce 1912 povraždila armáda přes
3000 protestujících a do Piňaru del Río
byli vysláni američtí vojáci, aby potlačili vzpouru bývalých otroků. Je třeba
dodat, že Afrokubánci a černoši byli nemilosrdně diskriminováni. V době
americké prohibice zaplavily Kubu tisíce amerických turistů, kteří tak jezdili za alkoholem, prostituci a
hazardními hrami. V roce 1925 se ujal moci generál Gerardo Machalo y Morales, který byl úzce spjat s americkými obchodníky. Potlačoval lidová povstání a pronásledoval levicově zaměřené organizace i jednotlivce.
V roce 1933 vyvrcholily celonárodní protesty a generála ve funkci nahradil Fulgencio
Batista. Ten však začal tím, že rozpustil prozatímní vládu, která usilovala o zlepšení zákonných
podmínek pro dělníky a nastolil opět kurz proamerické politiky, která se
vyznačovala nebývalým nárůstem korupce, represemi proti dělnickým hnutím,
zejména pak proti kubánským komunistům.
V lednu 1939 se
v Havaně sešly tisíce zástupců
dělnických odborových organizací
s cílem založit Dělnický spolek
Kuby. A F. Batista byl donucen připustit některé demokratické změny a
povolil sepsání Nové ústavy, jenž zaručovala rovnost všech občanů a zakotvila osmi hodinovou pracovní dobu. V roce 1944 se konaly volby
v nichž Batista neuspěl a novou vládu charakterizovala korupce a politické zločiny. V roce 1952 došlo k převratu,
který opět do čela dosadil Fulgencia
Batistu a Spojené státy jeho vládě
posvětili. Batista odvolal ústavu přijatou v roce 1940 a sestavil vládu, která
zrušila většinu občanských svobod a politických stran. Do vedení armády dosadil
své přívržence a zajistil si praktický
svou beztrestnost. Studentské hnutí pak začalo odsuzovat zločiny, kterých se diktátor Batista dopustil,
vznikla malá revoluční skupina
v jejímž čele stáli Abel Santamaría, jeho sestra Haydée, Melba Hernández a právník Fidel Cstro Ruz.