Kuba - lepší život je možný - I.
Kuba - lepší život je možný
Kuba, zařazená
Spojenými státy americkými mezi takzvané darebácké státy, je u nás po roce
1989 sdělovacími prostředky notoricky diabolizovanou zemí. Přispívají k tomu
také medializované nešťastné mise některých našich politiků na Kubu, občasná
vyjádření exprezidenta nebo umanuté, a především zcela povrchní srovnávání
současné Kuby s našimi předlistopadovými poměry. Je to chybné, protože Kuba
prošla zcela jiným historickým, společenským a politickým vývojem. Kuba byla a
je jiná. Byla jiná už před rokem
Comandante mezi
lidmi
Myslíte si, že
třeba stále opakované označování Fidela Castra za diktátora a jeho přirovnávání
k vedoucím představitelům zemí bývalého východního bloku se hodí na člověka,
kterého si drtivá většina obyvatel země váží, nazývá ho křestním jménem a navíc
se s ním většina dospělých Kubánců setkala osobně? Po léta totiž bývalo
Fidelovým zvykem zajíždět do každého sebezastrčenějšího koutu země. Mohl se
třeba nečekaně objevit v malé horské školičce v pohoří Escambray a bez zábran
začít s učiteli, vesničany a dětmi diskutovat o školních uniformách nebo
vzdělávací kampani. Stávalo se, že stál najednou mezi rolníky na třtinové
plantáži a pomáhal při sklizni. Nebylo neobvyklé, že když comandante míjel
někde u vesnice sportovní utkání, že vystoupil z vozu a začal hrát baseball.
S Castrem lidé
otevřeně hovořili, navzájem si tykali, byl zde sice velký respekt, možná trošku
i ostych, ale nebyl zde žádný strach. Vše se vždycky obešlo bez vlaječek,
proslovů místních funkcionářů a jejich jímavých řečí na uvítanou. Připomínám,
že se vše dělo v době, kdy Spojené státy vydávaly na odstranění Castra 45 milionů
dolarů ročně a na atentátech, kterých bylo připraveno asi šest set, pracovalo
dva tisíce agentů CIA.
Chyba návštěvníků
i autorů
První základní
chybou většiny návštěvníků a autorů popisujících dnešní život na Kubě je
přehlížení jejího historického vývoje. Druhou chybou je srovnávání této
ostrovní rozvojové země s naším nebo jiným evropským státem. Všem, kteří takto
povrchně hodnotí dnešní Kubu, bych doporučil přečíst si Castrovu slavnou soudní
obhajobu po útoku na kasárna Moncada v Santiagu z roku 1953. Koloniální
Španělsko na počátku minulého století vystřídaly Spojené státy, které díky
Plattovu dodatku přeměnily Kubu v zemi zcela ekonomicky a politicky závislou.
Kuba např. bez souhlasu USA nesměla uzavírat mezinárodní dohody a USA prakticky
dohlížely na veřejné finance. Nejenže mohla vojenská mocnost kdykoliv na
ostrově intervenovat - domnívala-li se, že jsou ohroženy její zájmy - ale
využívala i půdu a nerostné bohatství a na 99 let obsadila zátoku u Guntánama.
Stejně jako za staletí španělské nadvlády i za pět desítek let americké
hegemonie zůstala Kuba především exportérem cukru, rumu a tabáku.
Batista a
americká mafie ožebračovali
Americká mafie až
do konce roku 1958 úzce spolupracovala s diktátorem Batistou, který uplatňoval
ekonomická doporučení amerického bankéře Adama Truslowa a pod vedením CIA
nelítostně likvidoval opozici. Jako houby po dešti vyrůstala nová kasina,
hotely a nevěstince pro americkou klientelu, ve městech kvetl obchod s drogami.
V roce 1952 např. pracoval zemědělský dělník jen 108 dní v roce při sklizni
třtiny a zbývajících 257 dnů byl bez výdělku. Z počtu pěti a půl milionu
obyvatelstva v produktivním věku byl stále milion lidí bez práce. Polovina
obyvatel žila bez elektřiny, nájem ve městech činil přes 30 % mzdy, půl milionu
lidí žilo v barabiznách bez hygienických zařízení nebo pod širým nebem. Chudí,
kterých byla většina, neznali lékařskou péči. Zisky plynuly do USA a o vzdělání
svých dětí, jichž 90 % sužovali paraziti, kteří se jim do bosých nohou dostali
ze země, si mohli nechat Kubánci jen zdát.
Tento stav se pro
chudé lidi ve většině zemí Latinské Ameriky nezměnil a většina Kubánců to ví.
Vždyť v současnosti 45 % populace (asi
Castro splnil
slib
Masová podpora
kubánského obyvatelstva přivedla ve druhé polovině 50. let minulého století k
vítězství revolucionáře ze Sierry. Je třeba zde připomenout, že Kubánci si
svoje vítězství vybojovali sami a nikomu za nic nebyli počátkem roku 1959
dlužní. 2. ledna 1959 ve svém projevu Fidel Castro ujistil své spoluobčany, že
proces změn začíná a ponížení, kterého se Kubě dostalo ze strany USA, se nebude
opakovat . Svému slibu až do odchodu do politické penze v únoru 2008 dostál.
Již v roce 1959 odstranila Kuba analfabetismus. Situace ve zdravotnictví a
vysokém školství byla v zemi po revoluci velmi složitá, protože z 6286 lékařů
jich polovina odešla do USA. Ze 157 vysokoškolských profesorů lékařských fakult
jich na ostrově zůstalo pouhých 16. Nyní v zemi provádí praxi 67 500 lékařů,
což je zhruba o 39 % víc než u nás. Ve zcela bezplatných školách pracuje 250
000 vysokoškolsky vzdělaných pedagogů a o sport se stará 34 000 vysokoškolsky
vzdělaných trenérů. Na Kubě přes milion lidí pobírá starobní důchod. V
současnosti má 93 % obyvatel zajištěnu dodávku pitné vody, 95 % země je elektrifikováno
a 85 % obyvatel je vlastníkem svého obydlí. Sociálně nejslabší neplatí za odběr
vody a mají snížené poplatky za elektřinu a nájemné.
Vzor pro Jih,
nepřítel pro USA
Pro chudou
většinu obyvatelstva Latinské Ameriky je ostrov již téměř půlstoletí vzorem,
pro bohatou menšinu obyvatel západní polokoule, pro politickou reprezentaci USA
a kubánské emigranty na Floridě se stal nepřítelem, kterého je třeba za každou
cenu zničit. Změnu na Kubě však nevyvolal ani americký zákon, takzvaný Cuban
Adjustment Act., který podporuje ilegální kubánskou migraci. S ilegálními
přistěhovalci na mexické hranici jedná americká pohraniční policie jako se
zločinci, na které se střílí, ale pro kubánské uprchlíky neplatí žádná vízová
povinnost ani přistěhovalecké kvóty. Další doslova nehumánní akcí CIA proti
Kubě byla například operace Peter Pan , kdy byla rozšířena dezinformace, že
kubánská vláda bude odebírat děti a bude je posílat na převýchovu do Sovětského
svazu. Do Spojených států k rodinám zde žijících Kubánců poté bylo z kubánských
rodin střední a vyšší vrstvy posláno 14 000 dětí. Místo do těchto rodin však
děti nakonec putovaly do katolických sirotčinců nebo k velmi chudým Mexičanům,
kteří je přijali za americké peníze.
Ani ekonomické
embargo, které od roku 1959 do roku 2007 způsobilo Kubě škodu přes 80 miliard
dolarů, nepostavilo obyvatelstvo proti své vládě. Naopak, byla to Kuba, která
jako první země na západní polokouli odrazila v roce 1961 vojenskou invazi,
kterou z obavy, že by nebezpečný ekonomický rozvoj mohl být klíčem k sociálním
a politickým změnám a nebezpečnému kulturnímu pokroku v Latinské Americe, což
by narušilo americkou politiku v zájmové oblasti , zase organizovala americká
tajná služba CIA.
Když bylo třeba,
Fidel si dupnul
Až do roku 1989
se Kuba rozvíjela za pomoci zemí sovětského bloku. I v této době si Fidel
Castro nikdy nenechal poručníkovat a mnohdy si vůči Sovětům dupnul. Nebylo
nijak ojedinělé, že často byly politické zájmy SSSR, které byly v rozporu se
záměry vedoucích představitelů Kuby, prosazovány i formou hrozby uzavření
ropného kohoutku a omezení sovětského exportu. V roce 1989 však došlo k
situaci, kterou Kubánci neočekávali. Zastavila se roční dodávka 13 milionů tun
sovětské ropy a byl prakticky ukončen dovoz sovětských výrobků (asi 80 % importu)
a zastaven kubánský export do SSSR (95 %). Domnívám se, že bychom asi těžko
hledali na Zemi stát, jehož politické vedení by bylo schopno obdobnou situaci
zvládnout.
Dopravní kolaps
byl řešen dovozem půl milionu čínských kol. Asi 30 tisíc odstavených traktorů
nahradilo prakticky přes noc 300 tisíc volských potahů. V zemi nastal hlad,
protože byly zcela zastaveny porážky skotu. Objevila se nezaměstnanost (více
než 30 %), podvýživa, došlo k rozpadu zemědělských družstev a zániku mnoha
průmyslových závodů. Hladovějící lidé začali vyrývat zasázené plodiny, kravám
byly řezány oháňky, děti ve školách pily oslazenou vodu. Nedostatek ropy
znamenal obrovské výpadky elektřiny. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy,
označím-li tehdejší situaci na Kubě za humanitární krizi.
Teror a
záškodnictví z USA
Kubánští exulanti
v USA se radovali a proticastrovská organizace Cuban-American National
Foundation (CANF) dostávala na činnost propagandistického vysílače Radio Martí
další miliony dolarů z kapes amerických poplatníků. CANF dodnes financuje a
organizuje přímé teroristické akce vůči Kubě, např. činnost pašeráka drog Luíse
Posady Carrilese, na jehož kontě jsou nejen početné oběti velké letecké
katastrofy, ale i útoky proti kubánským hotelům v roce 1997.
Na pokračování
26.
března 2008, Prof. Dr. Petr CHALUPA, CSc., PhDr. Hana HÜBELOVÁ