Jdi na obsah Jdi na menu
 


OSADA CARRILES, PEDRO NAVAJA A SAMETOVÝ EXIL

14. 6. 2007

POSADA CARRILES, PEDRO NAVAJA A SAMETOVÝ EXIL

(Pedro López a Clorinda Valdés, Rebellón)

 

 Život člověku chystá překvapení, překvapení člověku dávají život. Právě v rytmu textu nakažlivé písničky Pedro Navajo od panamského muzikanta Rubéna Bladese se v poslední době točí kubánsko-americká extrémní pravice usazená na Miami. Vskutku, zatímco pohledy všech směřovaly do El Pasa v Texasu v očekávání postupu soudkyně Kathleen Cardoneové a reakce Ministerstva spravedlnosti nebo Ministerstva pro přistěhovalectví a kontrolu cel (anglickou zkratkou ICE), přátelé Posady Carrilese, za přispění úředníků z americké tajné služby (CIA) aktivně pracovali na tom, aby mu zajistili sametový exil.

 

 Něco vám k tomu povím. Nelsy Castro, proticastrovský exulant s treroristickým rejstříkem a vazbami na Luise Posadu Carrilese, vedl v posledních týdnech v tajnosti a se souhlasem amerických úřadů jednání s českými diplomaty, aby tato evropská země Posadu Carrilese po jeho deportaci ze Spojených statů přijala na svém území. Pramen blízký Radě za svobodnou Kubu – který si pod hrozbou ztráty vlastního života přál zachovat přísnou anonymitu – mi prozradil, že myšlenka jednat s Čechy pochází původně od Franka Calzóna, kubánsko-amerického prominenta, bývalého výkonného ředitele Kubánsko-americké národní nadace, který má vynikající konexe v CIA. Calzón vycházel z precedensu vytvořeného vládou České republiky, jež přijala v posledních měsících k usídlení v této středevropské zemi několik Kubánců, kteří pobývali pod ochranou na námořní základně Spojených státu v Guantanamu.

 

 Všechno konec konců začíná nebo končí u takzvané demokratické solidarity. V osmdesátých a devadesátých letech totiž pan Calzón navázal na pokyn CIA kontakty s Havlem a dalšími signatáři Charty 77, kteří dostávali finance od této služby skryté za fasádou vládní organizace Freedom House, v níž Calzón zastával řídící posty. Nyní Češi tuto laskavost splácejí. Nakonec není tak vzdáleno od pravdy španělské rčení “já na bráchu, brácha na mě”.

 

 Máme snad být překvapeni, že Češi podporují kubánské proticastrovské exulanty? Zjevně nikoli. Čeští vládní činitelé v posledních letech prokázali víc než dosatečně, že jednají tak, aby se zavděčili vládě Spojených států a s až odpudivou zuřivostí poturčence, o níž nedávno hovořil Carlos Alberto Montaner. Neslyšeli jsme snad o tajných věznicích CIA na českém území a letadlech CIA přistávajících v Praze, v Brně a na kterémkoli jiném českém letišti, kde se jim zlíbilo, aniž by byli nějak obtěžováni? Co by pak bylo neobvyklého na tom, že tajné letadlo CIA přistane v Česku, v nočních hodinách a v anonymitě, aby tam přivezlo do sametového exilu Luise Posadu Carriles? Na nás to není. My jsme na věc upozornili.

 

Převzato ze stránek kubánského velvyslanectví v Praze – Januš Adamus