Prohlášení k pokusům o rozvrácení Kuby
Prohlášení k pokusům o rozvrácení Kuby
V době, kdy čtvrtina obyvatel světa hladoví a 80 % žije v chudobě, se naši bývalí disidenti shromáždění okolo exprezidenta Havla, pod pláštíkem obrany lidských práv, pokoušejí cíleně rozvrátit fungující společenství Číny, Běloruska, Iránu, KLDR, Vietnamu a Kuby. Snaží se tím splnit svým dřívějším, ale i současným chlebodárcům z USA investice vložené do nich, když rozvraceli a rozbíjeli socialistické země. Nejmarkantněji se jejích úsilí projevuje vůči Bělorusku a Kubě. Praktický již od roku 1990 nepřetržitě, programově, v pravidelných intervalech připravovali a připravují jednu akci za druhou vůči této zemi. Stačí jenom připomenout :
- Zrušení statutu velvyslanectví mezi oběma státy a zavedení vízové povinnosti
- Připravování, dojednávání a předkládání každoročně rezoluci v OSN odsuzující Kubu v oblasti dodržování lidských práv až do doby, kdy se většina národu odmítá podílet na vymyšlené špinavosti
- Vysílání pod pláštíkem turismu emisarů na Kubu s cílem podpory jmi vytvořeného 75 členného disentu na Kubě. Známe jsou kauzy Pilip, Bubeník, Schwarzenberg, modelka Houdová, ale i Svobody a méně známou i cestu biskupa Václava Malého. Všichni svorně po návratu z Kuby popisovali zejména otřesné podmínky kubánských věznic, které ani neviděli.
- Ustavení v Praze mezinárodního výboru za demokracii na Kubě s cílem vystupovat a vměšovat se do záležitostí Kuby. Každoročně opakované jednání vedené samozvaným prezidentem Václavem Havlem se konalo ve společném šiku se zkrachovaným Sunarem, vybranými diktátory z Latinské Ameriky, pod patronací Palouše, Vondry, Pilipa, Bubeníka, Pikharta , Svobody a dalších jím podobných. K jednání jim sloužily i propůjčené prostory Senátu ČR, Parlamentu ČR a MZV.
- Podíleli se na organizování protikubánských akcí prostřednictvím našeho velvyslanectví přímo na Kubě. Známá je kauza českého diplomata Kazeckého, vyhoštěného z Kuby pro špionáž ve prospěch USA.
- Ustavení organizace „ Člověk v tísní “, jejíž největším posláním bylo a je škodit kubánskému režimu, tzn. Kubánskému lidu. Ve spolupráci s našimi disidenty se podílela na organizování protestních akci vůči kubánskému velvyslanectví v Praze, na financování vysílaných emisarů, na organizování finančních sbírek a jejich předávání kubánským disidentům, přitom mnohé finance jdou do této organizace z naších daní a přispívají na její konta i státní podniky, které si tyto finance a tuto činnost odepisují z daní.
- Podíleli se na zveřejňování nepravdivých informaci o Kubě, prezentovaných v ČT, kde se bezostyšně psalo a vyprávělo o varaderském uzemním ghettu, do kterého prý Kubánci nemají přístup, o hladu, o prostituci, o drogách, o korupci, o hříších staré Havany.,….V žádné informaci nebyl přiblížen ani jeden kladný prvek tykající se vzdělání, zaměstnaností, zdraví, nízké dětské úmrtnosti, úspěšné turistice, vynikajících výsledku ve sportu, kultuře, ale i ve výzkumu…. Přitom byla Kuba jako jedna z mála zemí oceněna v minulem roce za dosažení cíle milénia vytyčeného OSN právě v oblasti ochrany zdraví, vzdělání, snižování chudoby a dětské úmrtnosti.
- Záměrné přehlížení neprávem obviněných, odsouzených a vězněných 5- ti kubánských hrdinů v USA za činy, které nikdy nespáchali. Ani výše trestu až dvojnásobného doživotí udělená americkým soudem v nepřátelském prostředí v Miami jim nevadí. Vadí jim však tresty kubánských disidentů udělené kubánskými soudy za prokazatelné činy proti kubánským zákonům. Naší disidenti dokonce neslyšeli zcela nic o teroristických akcích vůči Kubě z území Spojených států , ani to, kdo tyto akce všemožně podporuje.
- Souhlasné stanovisko projevené s vězněním až 600 tzv. teroristů na okupovaném kubánském území Guantánamo, ukradeném USA. Nikdy totiž neprotestovali proti omezování jejich svobody bez soudních výroků a neprotestovali u svého chlebodárce ani proti nelidským podmínkám a mučení, jenž nemá v lidských dějinách obdoby. Jen tady se o tomto ze zjevných důvodů nehovoří.
- Záměrné přehlížení kauzy k vrácení 6-letého Eliána Gonzálese svému otci na Kubu, uneseného matkou do USA. Svou netečností dopomohli k několikanásobným průtahům.
- Nepřipojili se ani k žádostí Kuby vůči USA na zrušení a později i k žádosti o pozastavení blokády v souvislosti se 100 miliardovými škodami napáchanými hurikány Gustav, Ike, a Paloma. Společně jako jeden muž nic neviděli, nic neslyšeli. Připojili se tak programované genocidě kubánského národa USA.
- Bylo by toho ještě hodně k připomenutí, třeba o možnostech „ Žen v bílém “, tedy žen kubánských disidentů, jenž byli odsouzení za soudně dokázanou protikubánskou činnost a jejich možnostem návštěv takto odsouzených a porovnat to s ženami kubánských vězňů v USA, kterým jsou odpírána víza k návštěvám těchto nespravedlivě odsouzených.
Naši disidenti překročili tedy při pokusech o vývoz revoluce na Kubu práh únosnosti.
My , členové Společnosti česko- kubánského přátelství a sympatizanti se distancujeme od těchto nekalých praktik a hlásíme se k přátelství navázanému mezi oběma národy v období budování socialismu. Čistý společný stůl zahajujeme dnes omluvou kubánskému lidu a současně i ujištěním, že svými nezbytnými kroky přispějeme k dalšímu utužování přátelství
V Praze dne 23. ledna 2010
Účastníci výročního zasedání
Společnosti česko-kubánského přátelství.
Prohlášení Ministerstva zahraničních
věcí Kubánské republiky k opětovnému zařazení Kuby na Seznam států
podporujících terorismus
V
pondělí 4. ledna informovaly tiskové zprávy, že od toho dne zavedla Správa USA
pro bezpečnost dopravy nová, dodatečná opatření ke kontrole bezpečnosti na
všech letištích světa, u kteréhokoli cestujícího s pasem ze zemí označovaných
Státním departmentem ta „podporující mezinárodní terorismus“, mezi něž svévolně
a nespravedlivě zařazuje vedle Iránu, Sýrie a Súdánu Kubu, a z dalších zemí,
„jež jsou předmětem zájmu“, tj.: Afganistánu, Alžírska, Iráku, Libanonu, Libye,
Nigérie, Pakistánu, Saudské Arábie, Somálska a Jemenu. Tato opatření budou
rovněž uplatňována vůči jakékoli osobě, která v těchto 14 zemích absolvovala
mezipřistání.
Bylo sděleno, že rozhodnutí zavést tato
nová opatření bylo přijato po pokusu o
teroristický útok na letadlo americké letecké společnosti Northwest Airlines
směřující 25. prosince loňského roku do Detroitu.
Podle tiskových zpráv citujících
prohlášení neupřesněných amerických činitelů, cestující spadající do těchto
kategorií budou podrobeni osobní kontrole, jejich příruční zavazadla budou
pečlivě prohlédnuta a budou na ně použity sofistikované techniky pro detekci
výbušnin či celotělové letištní skenery.
5. ledna odpoledne potvrdil sám prezident Barack Obama po
schůzce se členy svého týmu pro národní bezpečnost, že byla předešlého dne
přijata zmíněná opatření „vůči cestujícím přilétajícím do Spojených států ze
zemí nebo s mezipřistáním v zemích z našeho seznamu států podporujících
terorismus či jiných zemí, jež jsou předmětem zájmu“.
Týž den odpoledne předložilo Ministerstvo
zahraničních věcí a Zájmová sekce Kuby ve Washingtonu Státnímu departmentu a
Zájmové sekci Spojených států v Havaně protestní nótu.
Ministerstvo zahraničních věcí v nótě
kategoricky odmítá tuto novou nepřátelskou akci vlády Spojených států vyvolanou
neodůvodněným zařazením Kuby – z čistě politických důvodů - na tzv. seznam
států podporujících terorismus, jehož jediným cílem je ospravedlnit politiku
blokády, kterou mezinárodní společenství v naprosté většině odsuzuje.
Nóta dále protestuje proti vypracování
těchto seznamů a klade důraz na skutečnosti prokazující čistý štít Kuby v
oblasti boje proti terorismu, jehož je již historicky obětí. Opakuje, že
argumenty používané vládou Spojených států k ospravedlnění zařazení naší země
na její seznam „států podporujících mezinárodní terorismus“ jsou naprosto
nepodložené a požaduje okamžité vyjmutí Kuby z tohoto svévolně sestaveného
seznamu.
Téhož dne mluvčí Státního departmentu na
dotaz agentury AFP k protestní nótě ministerstva zahraničí prohlásil, že „Kuba
je země podporující teroristické aktivity, a proto její občané a cestující, kteří tam
absolvovali mezipřistání, musí být podrobeni doplňující bezpečností kontrole“.
V souvislosti s tímto novým opatřením
redaktoři význačných amerických periodik jako Washington Post kvalifikují
označení Kuby za „teroristický stát“ jako „absurdní“ a „nezasloužené“,
připomínají, že naše země nepředstavuje pro bezpečnost Spojených států žádnou hrozbu a píší, že hledat teroristy v
letadlech přilétajících z Kuby je „ztráta času“.
5. ledna 2010 mluvčí Státního departmentu
Philip Crowley znova prohlásil, že Kuba si označení za „stát podporující
terorismus“ „plně zaslouží“. Den nato, 6. ledna jiný mluvčí zopakoval agentuře
AFP otřepané záminky údajně zdůvodňující, proč Kuba zůstává na seznamu
teroristů.
V roce 1982 vláda Ronalda Reagana zařadila
nespravedlivě Kubu na každoroční seznam „Států podporujících mezinárodní
terorismus“ vydaný Státním departmentem dávno před atentátem na Newyorkská „dvojčata“,
jako součást své nepřátelské politiky a propagandistických kampaní k
diskreditaci obrazu Revoluce.
Zařazení Kuby na tento seznam s sebou
přineslo uplatnění nových ekonomických sankcí včetně zmrazení finančních transakcí, zákazů převodu technologií a
restriktivních a izolujících opatření proti naší zemi a našim občanům. Tyto
sankce doplnily již tak drakonická opatření ekonomické, obchodní a finanční
blokády vyhlášené od samého počátku revoluce.
Vláda Spojených států Kubu zařazuje na
tento seznam každý rok pod různými záminkami, ve všech případech
neudržitelnými, aniž by byla schopna předložit sebemenší důkaz o účastní naší
země na jakémkoli teroristickém činu.
30. dubna 2009 potvrdila Obamova
administrativa absurdní zařazení Kuby na tento seznam, přičemž opakovala, že
„kubánská vláda nadále poskytuje bezpečné útočiště řadě teroristů“, že „v roce
2008 pobývali na Kubě členové ETA, FARC a ELN“ a že „nadále umožnuje některým
uprchlíkům z USA žít legálně na Kubě“, což ministr zahraničních věcí energicky
odmítl a věc se stala i důvodem k zamyšlení soudruha Fidela, které Spojené
státy vyzývá k diskusi na toto téma.
Kuba v minulosti zveřejnila dostatek
informací dokazujících nepravdivost a manipulační ráz těchto záminek, jak bylo
vyčerpávajícím způsobem popsáno v Prohlášení Ministerstva zahraničních věcí z
2. května 2003 nazvaném „Kuba nemá, co skrývat, ani se zač stydět“.
Přítomnost několika exilových členů
baskické organizace ETA nebyla vyjednávána Kubou, ale vznikla na žádost vlád,
jichž se tato otázka dotýkala a s nimiž se před více než čtvrtstoletím dospělo
k dohodě, na jejímž základě na Kubu přicestovala malá skupina členů této
organizace. Kuba stanovila přísnou zásadu, že pokud kterýkoli z členů této
přijaté skupiny vycestuje ze země, nesmí znova vstoupit na kubánské území.
Členové ETA žijící na Kubě nikdy
nevyužívali naše území k činnosti této organizace proti Španělsku ani proti
žádné jiné zemi. Kuba striktně naplňovala ducha této dohody. Otázka přítomnosti
členů ETA na Kubě je bilaterální záležitostí, v níž se udržuje kontakt s vládou
Španělska. Vláda Spojených států nemá právo ani autoritu vměšovat se do těchto
záležitostí, jež se jí absolutně netýkají a už vůbec neohrožují jejich národní
bezpečnost, ani bezpečnost jakéhokoli jiného státu.
Pokud jde o Revoluční ozbrojené síly
Kolumbie (FARC) a Národně osvobozeneckou armádu Kolumbie (ELN), je známo, že
jak kolumbijská vláda, tak tyto guerrilové síly se dohodly, že požádají v
určitém okamžiku Kubu, aby vstoupila do mírového procesu. V tomto rámci se Kuba
stala členem Skupiny zemí zprostředkujících dialog a Skupiny spřátelených zemí
pro mírová jednání a byla hostitelem několika kol jednání.
Transparentní postoj a pomoc kubánské
vlády mírovému procesu je veřejně oceňována nejen silami FARC a ELN, nýbrž i
Organizací spojených národů a kolumbijskou vládou.
Co se týká přítomnosti uprchlíků před
justicí Spojených států na Kubě, je namístě zopakovat, že na našem území nikdy
nenašli útočiště, ani zde nežijí teroristé ze žádné země. Kuba nabídla
legitimně ochranu a politický azyl několika americkým bojovníkům za občanská
práva.
Na Kubě žijí rovněž další američtí občané,
kteří spáchali trestné činy, především únosy letadel, byli odsouzeni a přísně
potrestáni a po odpykání trestu požádali, aby směli v zemi zůstat. Byla to
vláda Kuby, která přijala patřičná opatření, jež v době Carterovy vlády
definitivně skoncovala s únosy letadel, zlem, jež vzešlo právě ze Spojených
států.
Byla to naopak vláda Spojených států,
která od vítězství revoluce přijala na svém území stovky delikventů, vrahů a
teroristů, ignorovala oficiální žádosti o jejich vydání předložené v těchto
případech vládou Kuby v souladu s tehdy platnými dohodami o vydávání. Mnohá z
těchto individuí se dosud svobodně a klidně procházejí ulicemi té země i potom,
co se zapletla do nových teroristických činů proti občanům a zájmům Spojených
států, Kuby a dalších národů. Nejznámějším a nejotřesnějším je případ zničení
civilního letadla společnosti Cubana za letu 6. října 1976, při němž zahynulo
73 osob a které bylo prvním teroristickým útokem na civilní letadlo za letu na
západní polokouli. Jeho pachatelé, Orlando Bosch Ávila a Luis Posada Carriles
žili a dosud beztrestně žijí na Miami, první díky presidentské milosti George
H. Bushe a druhý, který čeká na oddalovaný soud za lži a maření spravedlnosti v
inmigračním procesu, nikoli však za obvinění z mezinárodního terorismu, které si
zasluhuje.
Některé z těchto skutečností nemohly být
(autorům) zpráv Státního deparmentu, označujících Kubu za „stát podporující
terorismus“ neznámé. Mechanismus, jehož prostřednictvím si vláda Spojených
států osobuje právo vydávat jiným národům osvědčení o (jejich) chování v
otázkách terorismu a sestavovat diskriminační a selektivní seznamy za
politickým účelem, zatímco sama používá dvojí měřítko, když neodsoudí pachatele
hrůzných teroristických činů proti Kubě, kteří se k nim hlásí, a dovoluje, aby
zůstali na svobodě, Kuba odmítá jako
nelegitimní.
Příkladem toho je našich pět hrdinů,
Gerardo, Fernando, Ramón, Antonio a René, odpykávající si svévolně vynesené a
nespravedlivé tresty v amerických věznicích za to, že chránili Kubu, jejíchž
3478 synů zemřelo a 2099 bylo zmrzačeno při teroristických akcích, a bránili
také integritu občanů Spojených států a jiných zemí.
V boji proti terorismu se Kuba chovala
vždy vzorně.
- Kuba odsuzuje veškeré teroristické
činy ve všech jejich formách a projevech.
- Území Kuby nikdy nebylo a nikdy nebude použito k
organizování, financování nebo provádění teroristických činů proti žádné zemi,
Spojené státy nevyjímaje.
- Kuba je členem 13 mezinárodních dohod
existujících k problematice terorismu a striktně plní závazky vyplývající z
rezolucí č. 1267,
- Kuba nevlastní, ani nemá v úmyslu
vlastnit zbraně hromadného ničení žádného druhu a plní své závazky v souladu s
mezinárodními nástroji týkajícími se jaderných, chemických a biologických
zbraní, jež podepsala.
- Národní shromáždění lidové moci
Kubánské republiky schválilo 20. prosince 2001 Zákon č. 93 „Proti teroristickým
činům“, jenž kvalifikuje všechny činy mezinárodního terorismu jako vážné
delikty a stanoví velmi přísné tresty.
- Kromě toho Kuba přijala opatření k
předcházení a trestání jakéhokoli teroristického činu a veškerých aktivit s ním
souvisejících, včetně financování terorismu. Dále posílila ostrahu hranic a
opatření k zabránění nelegálního obchodu se zbraněm a zintenzívnění spolupráce
s jinými zeměmi v oblasti soudnictví, k čemuž podepsala 35 dohod v oblasti
právní pomoci a opakovaně projevila svou trvalou ochotu spolupracovat v této
oblasti se všemi státy.
- V tomto duchu Kuba spolupracovala, a
dokonce aktivně, s vládou Spojených států. Při třech příležitostech (listopad
2001, prosinec
- Při několika příležitostech dali kubánské
úřady vládě Spojených států na srozuměnou svou ochotu k výměně informací o
plánech na atentáty a teroristické činy namířené proti cílům v kterékoli z obou
zemí. Stejně tak je známo, že v roce 1984 Kuba upozornila na plán atentátu na
prezidenta Ronalda Reagana, který vedl ke zneškodnění zapletených osob
americkými orgány. V roce 1998 byla administrativě Williama Clintona předána
informace o plánech na odpálení bomb v letadlech na kubánských linkách a
linkách jiných zemí směřujících na Kubu.
- Kubánské úřady rovněž předaly vládě Spojených
států hojnost informací o teroristických činech spáchaných proti Kubě. V letech
1997, 1998,
- Dále by se nemělo zapomínat, že Kuba
byla jednou z prvních zemí, jež veřejně odsoudily zločinné teroristické útoky z
11. září 2001 ve Spojených státech, vyjádřila ochotu poskytnout lékařskou a
humanitární pomoc obětem a okamžitě nabídla otevření svého leteckého prostotru
a svých letišť pro letadla s cestujícími směřujícími na americké území. Přes
četné teroristické činy proti Kubě, jež přišly z amerického území, si naše země
nadále zachovává příkladný a čistý
postoj k jakékoli skutečnosti, jež by mohla poškodit americké občany, neboť
Kuba je národ řídící se politickými principy a etickými normami.
Kubánská vláda celou vahou své morálky a
vážnosti odsuzuje svévolné zařazení Kuby na seznam 14 zemí, jejichž občané jsou
z rozhodnutí vlády Spojených států. podrobováni novým restriktivním opatřením.
Kubánská vláda rovněž žádá okamžité
vyjmutí Kuby ze seznamu států podporujících mezinárodní terorismus, neboť je to
označení nespravedlivé, svévolné a politicky motivované, které je v rozporu s
příkladným jednáním naší země v potírání terorismu a zpochybňuje serióznost Spojených států v boji s tímto bičem.
Vyzývá vládu Spojených států, aby na důkaz
své angažovanosti v boji s terorismem postupovala pevně a bez dvojího měřítka
vůči těm, kdo spáchali teroristické činy proti Kubě z amerického území, a aby
osvobodila pět kubánských hrdinů – bojovníků proti terorismu, nespravedlivě
vězněných v oné zemi.
Havana,
7. ledna 2010
Ministerstvo
zahraničních věcí