Jdi na obsah Jdi na menu
 


Varadero ve větru a s nocí plnou hvězd

10. 2. 2010

Varadero ve větru a s nocí plnou hvězd

 

Světové kubánské letovisko milují i české emigrantky, žijící v Kanadě

 

Vláčné vlny oceánu se mazlí s běloučkými písky jemnými jako mouka na pláži kubánského poloostrova Varadero, zabodnutého do Atlantiku v podobě mačety žence cukrové třtiny.

 

Někomu může také Varadero připomínat směle vystrčený nos směrem k břehům americké Floridy. Byl 5. prosinec 2009, den sv. Mikuláše, a nad světovým letoviskem, dlouhým takřka pětadvacet kilometrů, se zvedl vítr. Divoce rozšuměl koruny palem a ostatních exotických stromů, vlnám navlékl na počest turistů z Čech napěněně bílé mikulášské čepice. Zdálo se, že se na Varaderu budou ženit všichni čerti, které ani andělé nebeští nezkrotí.

 

Pominul čas ničivých uragánů

 

Prodavači suvenýrů se svými obchůdky na rámech dvou kol, s nimiž sem a tam neúnavně pojížděli po pláži, rychle balili své krámky se zbožím: mořskými mušlemi a hvězdicemi, korály, bubínky a truhlicemi na ukrytí skvostů z ostrova pokladů, se soškami delfínů a prsatých černošek, vyřezaných k potěše oka z ebenového dřeva do lepých a graciézních tvarů. V blízkém baru poblíž pláže, patřícím k hotelu Arenas Blankas (Bílé písky), domíchával barman hbitě poslední drink. Přátelsky se zubil na české žíznivce, ve sklence chrastil kostkami ledu jako by probouzel kostlivce, a celé jeho vzezření říkalo: Hombre, tak tady máš poslední hlt a plav. Ale Kuba měla za loňský rok už dost uragánů, které poškodily její pole a obydlí. Čas ničivých bouří již měl pominout s konečnou platností s 30. listopadem.

 

A opravdu po asi dvou hodinách se vítr utišil, drobná sprška deště ustala, smršť byla zažehnána. Šestý den prosince je moře tiché a mírné jako beránek po vydatné pastvě. A v noci pak se všude na Varaderu, jehož páteř tvoří hlavní třída Avenida Prima, rozhostil božský klid. Díváš se na průzračné nebe, přibité zlatými hřeby hvězd k bezedné tůni vesmíru. Varadero cizincům nabízí úchvatné kouzlo nejen mořem blankytně modré i smaragdové vody, ale též biblickým závojem nebes, k nimž se line z hotelového komplexu melodie salsy.

 

Jezdíval sem básník Lorca i gangster Capone

 

Téměř po stovce metrů je plavci na Varaderu voda v moři jen po prsa. Svou mělkostí a vlídností šlechetně přijímá naháče, ale za bílými bójkami začínají hlubiny. A kdo přeplave dál linii bójek, káravý hvizd plavčíka vrací troufalce nazpět blíž k břehu. Náhle na pláži spatřím shluk dětí i dospělých. Litují poraněného kormorána. Má pochroumané pravé křídlo, které svěšené při pobíhání mokrého ptáčete zanechává v jemném písku rýhu, již vždy spláchne příboj oceánu a zahladí stopy utrpení bezmocného tvora. Kormoránovi se nedaří vzlétnout. Marná je jeho urputná snaha vznést se nad hřbety vln.

 

Z pláže před hotelem Arenas Blancas se vydávám k asi čtyři kilometry vzdálené impozantní vile někdejšího amerického milionáře Renée Du Ponta. Tento průmyslový magnát, v jehož fabrice se vyráběla auta i dynamit, sem na Varadero přitáhl i další smetánku, jež nevěděla co dělat s penězi, a vyžívala se tady v hýření a zahálce, povznášená ke skvělé náladě rumem Bacardi, zahalena dýmem těch nejlepších doutníků jako nějaké božstvo. Až do doby, než je odtud vypudila v roce 1959 revoluce a proces znárodnění. Varadero poctil návštěvou také španělský básník Frederico García Lorca, člověk křehké duše, zavražděný v 30. letech minulého století v občanské válce ve Španělsku. Varadero si oblíbil i neblaze proslulý gangster velkého kalibru Al Capone, jenž si tu s rukama od krve dopřával rozmarných chvilek před dalšími zločiny.

 

Loni navštívilo Kubu 2,4 milionu turistů, což je rekord. Z toho na Varaderu si loni užíval vodní a sluneční lázně milion cizinců. Pracovník regionální kanceláře ministerstva turismu na Varaderu Velio A. Barrera Victoria informoval, že toto turistické centrum počítá i letos s dalšími investicemi. Zatímco v 50. letech 20. století bylo v této lokalitě 15 hotelů, dnes jich je téměř půl stovky.

 

Bloody Mary má říz

 

Vidím, že vám jde daiquiri k duhu, seňore, potěšeně mě osloví sympatická servírka s něžnýma mandlovýma očima v baru El Teclado. Dobře víme, že tenhle koktejl a rovněž mojito rád na Kubě pil spisovatel Ernst Hemingway a nám, českým turistům, chutná samozřejmě také. Ale za našeho pobytu na Varaderu nezůstáváme jen u tohoto drinku. Okoštujeme všechny míchané koktejly nejen s rumem, jimiž se nápojový lístek svůdně hemží: Margaritu, Sangriu, Zombie, Toma Collinse, Piňa Coladu, Cuba Libre, Cubanito, Havanu Special, Bello Monte, Fantasii... Jako tzv. vyprošťovák je dobré pít červeně zabarvenou Bloody Mary, což je koktejl, smíchaný s vodkou, džusem, rajčatovou šťávou a esencí tabáku a pepře. Ten mně, Jendovi Klimešovi, Pepovi Krčilovi a Karlu Slukovi doporučil okusit Láďa Stránský, který jako někdejší čs. veterinární odborník pracoval na Kubě a tuhle zemi a její veškeré plody a nápoje důvěrně zná.

 

Vždyť Láďa jen leteckou trasou z Prahy do Havany přeletěl v aeroplánu Atlantik tam i zpět 133krát. Koktejly šly patřičně k duhu i Vojtovi, jemuž nakonec spravily pošramocenou náladu ze ztraceného kufru, kterého se po příletu z Paříže do Havany nemohl dopátrat. Zavazadlo se totiž zatoulalo v Paříži a až po dvou dnech se s ním nakonec Vojta šťastně shledal. Sluší se dodat, že nápoj Cuba libre - colu s rumem - vynalezli Kubánci roku 1902, kdy si vydobyli nezávislost na Španělsku. Na to je patřičně hrdý i náš kubánský průvodce Carlos Máximo Hernández Fernández, který nás zavedl také na exkurzi do výrobny rumu značky Havana Club v hlavním městě Kuby.

 

Podmořská jeskyně a plavání s delfíny

 

A když se host nabaží pláže i koktejlů v barech, kde to zvučí babylonem jazyků, může si v delfináriu na Varaderu zaplavat v bazénu s inteligentními delfíny nebo se v potápěčském úboru s nutným vybavením ponořit do podmořské jeskyně Ambrosio. V jeskyni se ukrývali domorodí obyvatelé Kuby, indiáni, které krutě vybíjeli španělští dobyvatelé a kolonizátoři ostrova. A později pak jeskyně poskytla skrýš černým otroků, kteří sem byli deportováni jako zvěř galérami z rodné Afriky, aby v okovech dřeli na své zotročovatele nejen na plantážích cukrové třtiny a tabáku.

 

Za pět peso (asi 130 Kč) si může turista zakoupit jízdenku na velký autokar s odkrytou střechou a od devíti hodin ráno do devíti večer jezdit i s přestávkami po celé varaderské kose. Zážitků se tady nabízí mnoho. Ta zazobanější zahraniční smetánka tu hraje golf, a za odpáleným míčkem pojíždí od jamky k jamce na elektrickém vozítku. Jako korálky jsou na štíhlé šňůře poloostrova navlečeny jeden vedle druhého hotely většinou pětihvězdičkové kategorie. Jeden atraktivnější než druhý, v nichž západní turisté také zanechávají notný peníz. Není divu. Přírodním krásám Kuby lze stěží odolat.

 

Domov přítulných koček

 

Kuba patří k turistickým velmocem a její lidé, kteří pracují v oblasti turistického ruchu, jsou profesionály na vysoké úrovni. K oblíbeným oázám pohostinnosti na Varaderu náleží např. Kawama, Bartovento Iberostar, Club Tropical, Herradura, Dos Mares, Cuatro Palmas, Varadero Internacional, Sol Club Coral, Tuxpan, Bella Costa. Na varaderské kose jich nabízejí své exkluzivní služby desítky, z nichž nelze nezmínit ani další pohostinné krasavce jako jsou hotely Solymar, Melia, Américas či Brisas del Caribe, Tryp Penisula či Mariana Gaviota. V mnoha z těchto hotelů mají domov i přítulné kočky, např. v areálu hotelu Arenas Blankas. Tady se kočičí máma pyšně a sebevědomě producírovala v jeho hale i u bazénu se čtyřmi koťaty. Ta se stala miláčkem dospělých a hlavně dětí. A kupodivu - stará kočka, ač hýčkána i krmena hosty, zůstávala pořád štíhlá jako stvol cukrové třtiny.

 

Dana jezdí na Kubu už pět let

 

U sklenky mojita se seznamujeme - já a Jan Klimeš, můj spolucestující z našeho turistického zájezdu CK Caribetour - u bazénu hotelu Arenas Blankas se třemi staršími Češkami - Danou, Marianou a Věrou - které emigrovaly z Československa do Kanady. Ovdovělé Daně je nyní 84 let a žije v Torontu. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, vdala se, a s manželem pak v roce 1950 vzali nohy na ramena a vydali se za velkou louži. Pro Danu a její přítelkyně je potěšením popovídat si s chlapy z její rodné země, složí nám poklonu. Utekli jsme tenkrát s manželem před komunistickým režimem, říká Dana. Byli jsme mladí a chtěli poznat svět. Domů do Čech se však ráda vracím. Přítelkyně Daně přikyvují. I ony pořád nosí v srdci svou vlast. Dana se svěří, že na Kubu se jezdí rekreovat nepřetržitě už pět let. A cítím se tady velice dobře, zdůrazní. Neodpustím si poznámku: Režim v ČR ale Kubu vidí ve špatném světle, prý tady na ostrově vládne diktatura bratří Castrů. Dana takové řeči rozhodně odmítá. Cítí se tu volně a svobodně.

 

Pohostinný a bezpečný ostrov

 

Když se čilé stařenky Dany otážu, co ji tedy na Kubu přitahuje, vždyť do Kanady utekla z Československa před komunisty a teď jezdí do socialistické země, kde jsou u moci též komunisté, odvětí: Z Toronta to máme nejblíž do téhle nádherné subtropické země, kde je tak teplé a přívětivé moře i lidé, kde je pro nás tak levně se skvělými službami, jídlem a pitím, kde se člověk cítí tak bezpečně. To jinde v Karibiku stěží najdete. Na Kubě pobývat je nádhera.

 

Proto ji to neláká jezdit na Jamajku, Haiti či do Dominikánské republiky, kde takovou ideální konstelaci všeho jako na Kubě poutník nenajde. Paní Dana se dokonce netají úctou k Fidelu Castrovi a nelibě nese pomluvy vůči režimu na Kubě. A podle ní je jen dobře, že na Kubu nesmějí jezdit jako turisté občané Spojených států amerických, neboť jestliže jim to bude americkou vládou dovoleno, tak už prý to v jejich přítomnosti na Kubě vůbec nebude tak prima jako nyní bez nich. Kuba však má otevřenou a pohostinnou náruč pro všechny návštěvníky, ať jsou z kteréhokoliv konce světa. I z USA. Možná to jejich prezident Barack Obama ještě pochopí. Spolu s faktem, že blokáda Kuby je zločinem.

 

10. února 2010, Jan JELÍNEK

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA