Jdi na obsah Jdi na menu
 


Terorismus nelze obhájit

 Terorismus nelze obhájit

 

Reaguji  tímto na  článek, kterým  se  prezentoval Daniel Anýž v Hospodářských  novinách. Hned  v úvodu napsal, že první  reakce na  bombový  útok  v Moskvě  jsou  správné a  že terorismus  je nepřípustné zlo, které parazituje na nevinných obětech, s čímž samozřejmě  nelze  nesouhlasit.

 

Nevím, snad  je  to stavem ve  kterém  se  nachází  lidstvo  samo, kdy  se do popředí dostávají různé ideologicko náboženské ideje a ideologie, může  to  způsobovat  různorodý útlak či naopak různá separatistická hnutí, ale  také chtíč po bohatství, zisku a moci, který je postaven nad  vše ostatní. Z dob nedávno minulých, tady  mám na mysl  socialistickou minulost nic takového nepamatujeme, nemuseli jsme dělat  žádná  drastická opatření a  pokud  k nám přijela na přátelskou návštěvu nějaká  hlava státu, nikdy se nedělala nějaká drastická opatření, nebylo třeba pancéřových  aut a po zuby ozbrojené různá zásahová komanda.  

 

Snad  lze toto dnešní období nějakým způsobem srovnat s padesátými  léty, kdy zde vládla ideologická válka mezi západem a východem, tedy v období, kdy se měnilo světové poválečné uspořádání, což bylo pro  kapitalismus nepřijatelné. Byly to  totiž západní země, které se nemohly smířit se změnou, kdy se jim pomalu vytrácela jejich nadvláda nad  světem i když  i ony měly podělenou sféru svých vlivů. Z tohoto období si mnozí pamatujeme, že proti mnohým zemím včetně té naší byly používaný takovéto či podobné formy a metody nátlaku. Nebudu to tady rozvádět, ale formy tohoto boje byly podobné nebo stejně s těmi dnešními.  Pokud  bych  toto  období  měl pojmenovat, tak toto slovně formulovala dnešní moc a nazvala jej třetím odbojem. Že byly používané stejné metody  a  praktiky, že  docházelo, k teroristickým činům, sabotážím a  vraždám, to jim  jaksi z dnešního pohledu nevadí. Jenže, tady  jde  o  to, že  každý  stát  a jeho  zřízení má  právo   se  proti takovýmto praktikám postavit a  chránit své  výdobytky  a  také svou občanskou společnost. Dnešní moc  uznáním a glorifikováním třetího odboje postavila teror naroveň odboji, prosím nezaměňovat  s tím protifašistickým, který byl  z jiných  hledisek  nutný. Z tohoto pohledu bych se  vůbec nedivil, kdyby  zde  po dvaceti letech nadvlády dnešní moci nad lidem a  jeho  zbídačování  vznikl nějaký čtvrtý, daleko  úděsnější, než  byl  ten třetí.  

 

Tady plně souhlasím s autorem článku, že každá takováto akce vyvolává reakci, tedy potažmo i stát se musí proti takovýmto praktikám a akcím či aktivitám chránit a  bránit  svou občanskou společnost, dělal to  i  náš  socialistický  stát. Nebo je tady někdo tak  naivní a  bude si myslet, že dnešní moc  budě jiná, bude jinak  konat, bude jinak  zasahovat, neukáže  svou  brutalitu, nač  by  potom  měli po zuby  ozbrojenou a  dobře  vybavenou  policii či  armádu, či ony tehdy nenáviděné „ lidové milice“  ve  formě dnešní městské  policie. Myslím  si, že ukázek oné brutality zásahů, které nám  tady předvedli při různých akcích  bylo za  těch  dvacet let dost a byly ve svém pojetí horší, než ty z let nedávno minulých z Národní třídy.  Myslím si, že nejinak by se chovali či  bránili i v případě, že by jim chtěl tady někdo začít uplatňovat  stejné nebo podobné metody či praktiky boje a činů z padesátých let, které oni naopak uznali a  uznávají. Je zcela jasné, že v této zemí  nezvítězilo dobro nad  tehdy avizovaným zlem, ale opačně zlo nad dobrem. A je jedno, jak  to  bylo prezentováno, či  jaké  slova  byly  použity, po pár letech  se ukázalo, že slova  o svobodě a demokracii jsou slovy zdefraudovanými a byly použitý záměrně k oklamání tehdy naivně smýšlející občanské společnosti, což se jim dokonale  povedlo.

 

Známy jsou činy bratrů Mašínů a dalších jim podobných, jenž dnešní moc  glorifikuje a  dělá  z nich  hrdiny, ono  se to může  obrátit  i proti  jím samotným a  ve  stejné podobě.  Terorismus  v jakékoliv podobě je  prostě nepřijatelný. O  mnohém může  vypovědět  třeba mírumilovná Kubánská republika, která  takovéto praktiky prožívá již více jak padesát let a které jsou proti ní konané z území  státu, který  se  holedbá  snad  největšími průpovídkami  o  hodnotách  demokracie a  svobodách, přitom  jde  o největšího nectitele lidských  práv a zároveň i  agresora a ve světových dějinách.  

 

Se závěrečnou části článku, jejíž autorem je Daniel Anýz je tedy třeba souhlasit, terorismus  je  opravdu nepřípustné zlo, proto je třeba  pátrat  po jeho  kořenech a  příčinách a když  jej  najdeme, můžeme  se snažit o  jeho odstranění. Pokud  jej  budeme ať  s ideologických, politických, náboženských či jakýchkoliv důvodů ospravedlňovat, či terorismus připustíme jako  možnou formu odporu, přivoláme  chvíli, kdy se sami staneme jeho oběťmi a myslím si, že  tato myšlenka    velice velkou vypovídací sílu a  proto  i  dnes  platí  stejně, jako  platila  v minulosti.

 

                                                                              Januš  Adamus  

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA