Terorismus nelze obhájit
Terorismus nelze obhájit
Reaguji tímto na článek, kterým se prezentoval Daniel Anýž v Hospodářských novinách. Hned v úvodu napsal, že první reakce na bombový útok v Moskvě jsou správné a že terorismus je nepřípustné zlo, které parazituje na nevinných obětech, s čímž samozřejmě nelze nesouhlasit.
Nevím, snad je to stavem ve kterém se nachází lidstvo samo, kdy se do popředí dostávají různé ideologicko náboženské ideje a ideologie, může to způsobovat různorodý útlak či naopak různá separatistická hnutí, ale také chtíč po bohatství, zisku a moci, který je postaven nad vše ostatní. Z dob nedávno minulých, tady mám na mysl socialistickou minulost nic takového nepamatujeme, nemuseli jsme dělat žádná drastická opatření a pokud k nám přijela na přátelskou návštěvu nějaká hlava státu, nikdy se nedělala nějaká drastická opatření, nebylo třeba pancéřových aut a po zuby ozbrojené různá zásahová komanda.
Snad lze toto dnešní období nějakým způsobem srovnat s padesátými léty, kdy zde vládla ideologická válka mezi západem a východem, tedy v období, kdy se měnilo světové poválečné uspořádání, což bylo pro kapitalismus nepřijatelné. Byly to totiž západní země, které se nemohly smířit se změnou, kdy se jim pomalu vytrácela jejich nadvláda nad světem i když i ony měly podělenou sféru svých vlivů. Z tohoto období si mnozí pamatujeme, že proti mnohým zemím včetně té naší byly používaný takovéto či podobné formy a metody nátlaku. Nebudu to tady rozvádět, ale formy tohoto boje byly podobné nebo stejně s těmi dnešními. Pokud bych toto období měl pojmenovat, tak toto slovně formulovala dnešní moc a nazvala jej třetím odbojem. Že byly používané stejné metody a praktiky, že docházelo, k teroristickým činům, sabotážím a vraždám, to jim jaksi z dnešního pohledu nevadí. Jenže, tady jde o to, že každý stát a jeho zřízení má právo se proti takovýmto praktikám postavit a chránit své výdobytky a také svou občanskou společnost. Dnešní moc uznáním a glorifikováním třetího odboje postavila teror naroveň odboji, prosím nezaměňovat s tím protifašistickým, který byl z jiných hledisek nutný. Z tohoto pohledu bych se vůbec nedivil, kdyby zde po dvaceti letech nadvlády dnešní moci nad lidem a jeho zbídačování vznikl nějaký čtvrtý, daleko úděsnější, než byl ten třetí.
Tady plně souhlasím s autorem článku, že každá takováto akce vyvolává reakci, tedy potažmo i stát se musí proti takovýmto praktikám a akcím či aktivitám chránit a bránit svou občanskou společnost, dělal to i náš socialistický stát. Nebo je tady někdo tak naivní a bude si myslet, že dnešní moc budě jiná, bude jinak konat, bude jinak zasahovat, neukáže svou brutalitu, nač by potom měli po zuby ozbrojenou a dobře vybavenou policii či armádu, či ony tehdy nenáviděné „ lidové milice“ ve formě dnešní městské policie. Myslím si, že ukázek oné brutality zásahů, které nám tady předvedli při různých akcích bylo za těch dvacet let dost a byly ve svém pojetí horší, než ty z let nedávno minulých z Národní třídy. Myslím si, že nejinak by se chovali či bránili i v případě, že by jim chtěl tady někdo začít uplatňovat stejné nebo podobné metody či praktiky boje a činů z padesátých let, které oni naopak uznali a uznávají. Je zcela jasné, že v této zemí nezvítězilo dobro nad tehdy avizovaným zlem, ale opačně zlo nad dobrem. A je jedno, jak to bylo prezentováno, či jaké slova byly použity, po pár letech se ukázalo, že slova o svobodě a demokracii jsou slovy zdefraudovanými a byly použitý záměrně k oklamání tehdy naivně smýšlející občanské společnosti, což se jim dokonale povedlo.
Známy jsou činy bratrů Mašínů a dalších jim podobných, jenž dnešní moc glorifikuje a dělá z nich hrdiny, ono se to může obrátit i proti jím samotným a ve stejné podobě. Terorismus v jakékoliv podobě je prostě nepřijatelný. O mnohém může vypovědět třeba mírumilovná Kubánská republika, která takovéto praktiky prožívá již více jak padesát let a které jsou proti ní konané z území státu, který se holedbá snad největšími průpovídkami o hodnotách demokracie a svobodách, přitom jde o největšího nectitele lidských práv a zároveň i agresora a ve světových dějinách.
Se závěrečnou části článku, jejíž autorem je Daniel Anýz je tedy třeba souhlasit, terorismus je opravdu nepřípustné zlo, proto je třeba pátrat po jeho kořenech a příčinách a když jej najdeme, můžeme se snažit o jeho odstranění. Pokud jej budeme ať s ideologických, politických, náboženských či jakýchkoliv důvodů ospravedlňovat, či terorismus připustíme jako možnou formu odporu, přivoláme chvíli, kdy se sami staneme jeho oběťmi a myslím si, že tato myšlenka má velice velkou vypovídací sílu a proto i dnes platí stejně, jako platila v minulosti.
Januš Adamus