Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše kultura je světu zcela otevřená

5. 11. 2008

Naše kultura je světu zcela otevřená

Rozhovor Haló novin s Rolandem Gonzálezem Patriciem, ředitelem Institutu pro výzkum kultury v Havaně

Na nedávnou tiskovou konferenci vaše delegace pozvala prakticky všechny české veřejnoprávní sdělovací prostředky.

Nikdo z České televize, Českého rozhlasu ani z České tiskové kanceláře nepřišel. Nechci se dohadovat o tom proč... Pokud vím, na Kubě by se nemohlo stát, aby veřejnoprávní média o návštěvě zahraniční delegace neinformovala. Co si o nezájmu českých novinářů myslíte?

V České republice jsem poprvé, ale situací nejsem překvapen vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí. Kubánci jsou na to zvyklí. Víme, že sdělovací prostředky jsou nástrojem, který odpovídá politickým zájmům režimu. Ne všechna média jsou nutně informační, a ne vždycky jsou nezbytně nástrojem pravdy. Zpravidla to je výsledek nějaké programové linie. Ta by se ale podle mého zcela soukromého názoru neměla vzdalovat od pravdy. Na druhé straně víme, že ve hře jsou i zájmy majitelů sdělovacích prostředků, nikoliv tedy profesionálů-novinářů, kteří tam pracují. A tak se prostě držíme jednoduché filozofie: jsme připraveni hovořit s každým, kdo je ochoten nám naslouchat.

Na Kubě probíhala celonárodní diskuse kubánských občanů. V ČR se o ní prakticky vůbec nepsalo. Přinesla něco užitečného?

Z diskuse vzešlo více než milion dvě stě tisíc návrhů, námětů a představ o tom, co by se dalo u nás dělat lépe. Vyhodnocují se a nepochybně řada z nich bude využita, protože chceme svůj systém zdokonalovat. Ale o tom většinou zahraniční média nehovoří. Nikdo nepracuje na změnách pro lepší život na Kubě víc než samotní Kubánci. My jsme přesvědčeni, že jedinou velkou změnou, kterou chceme udělat, je ještě více revoluci upevnit. Známe historickou zkušenost bratrských národů, které se řídily radami odjinud a zaplatily za to velice draze. Kubánský lid má ještě před sebou hodně práce. Ale není ochoten obětovat to, co už si vydobyl. Je rozhodnut revoluci uhájit.

Jak hodnotíte současné česko-kubánské kulturní styky?

Žel, nyní procházíme ve vzájemných vztazích obdobím téměř úplného přerušení komunikace v kultuře. Po všech těch společenských a politických změnách u vás, ale i jinde v Evropě, je škoda, že vzájemné poznávání má tak malou intenzitu. Jako student jsem velice často chodíval v Havaně do Československého kulturního střediska. Mimochodem nyní v tomto objektu sídlí kubánské Mezinárodní tiskové středisko. Naši umělci, celá naše kultura, jsou světu zcela otevření. A tento otevřený ráz kubánské kultury chceme udržet.

Takže mezi Českou republikou a Kubou by bylo dobré tyto kulturní styky, dříve tak bohaté, opět vzkřísit k životu...

Samozřejmě. Na poli česko-kubánských vztahů je žádoucí vést diplomatický dialog mezi oběma zeměmi. A kultura by mohla být jakýmsi předvojem či mostem tohoto dialogu. Pro budoucnost častějších kontaktů mezi Českou republikou a Kubánskou republikou budou mít velký význam právě kulturní styky.

Přejděme k jinému tématu, které však s kubánskou kulturou souvisí. V kubánských výsostných vodách leží potopené poklady - nejen zlato a stříbro, ale i umělecké výtvory z dávných časů, kdy Španělé v 15. a 16. století dobývali latinskoamerické země a drancovali jejich nerostné bohatství. Mnohé skončily v bouřích na dně oceánu. Tam tedy spočívá jisté kulturní dědictví, jež Kubu činí přitažlivou...

Pochopitelně. Kuba je součástí mezinárodní úmluvy, týkající se tohoto podmořského bohatství. Ve staré části Havany máme v jedné z pevností muzeum zaměřené na uchovávání podmořských pokladů. Nyní to je obchodní téma, o něž se zajímá celý svět, ale i dobrodruzi a novodobí piráti. Muzeum dokumentuje všechny památky, které byly vytaženy z moře. Jsou lákadlem především pro zahraniční turisty. A toto kulturní dědictví může obdivovat každý člověk, ať přichází odkudkoliv. Pod hladinou moře existuje ještě hodně míst, která nejsou dokonale propátrána. Mnohé poklady jsou potopeny ve velkých hloubkách, dosahujících až jedenácti kilometrů. Leží na dně podle mezinárodního práva v kubánských výsostných vodách.

Kolik takových míst s těmito poklady existuje?

Několik desítek. Koráby poslaly ke dnu bouře nebo narazily na útesy či najely na mělčiny a ztroskotaly. Jejich cesty oceánem jsou známy. Když jsem byl ve Španělsku, viděl jsem repliku karavely, se kterou plul Kryštof Kolumbus, objevitel Nového světa - Ameriky. Je obdivuhodné, jak na takové bárce vůbec mohli Španělé překonat Atlantik.

V havanském přístavu byl potopen roku 1898 americký křižník Maine. To se stalo záminkou k zahájení války mezi USA a Španělskem. Historici mají jasné důkazy, že zkázu lodi zinscenovala vláda USA. Zahynulo přitom mnoho námořníků. Jaký je osud vraku tohoto křižníku?

Z velké části byl vytažen ze dna a pak potopen o dvanáct kilometrů dále od havanského přístavu směrem na širé moře. Nyní leží trosky Maine v proláklině hluboké asi osm kilometrů. To proto, aby se k vraku křižníku už nikdo nedostal.

5. listopadu 2008, Jan JELÍNEK

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA