Naše kultura je světu zcela otevřená
Naše
kultura je světu zcela otevřená
Rozhovor Haló
novin s Rolandem Gonzálezem Patriciem, ředitelem Institutu pro výzkum kultury v
Havaně
Na nedávnou
tiskovou konferenci vaše delegace pozvala prakticky všechny české veřejnoprávní
sdělovací prostředky.
Nikdo z České televize, Českého rozhlasu ani z České tiskové kanceláře
nepřišel. Nechci se dohadovat o tom proč... Pokud vím, na Kubě by se nemohlo
stát, aby veřejnoprávní média o návštěvě zahraniční delegace neinformovala. Co
si o nezájmu českých novinářů myslíte?
V České republice
jsem poprvé, ale situací nejsem překvapen vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí.
Kubánci jsou na to zvyklí. Víme, že sdělovací prostředky jsou nástrojem, který
odpovídá politickým zájmům režimu. Ne všechna média jsou nutně informační, a ne
vždycky jsou nezbytně nástrojem pravdy. Zpravidla to je výsledek nějaké
programové linie. Ta by se ale podle mého zcela soukromého názoru neměla
vzdalovat od pravdy. Na druhé straně víme, že ve hře jsou i zájmy majitelů
sdělovacích prostředků, nikoliv tedy profesionálů-novinářů, kteří tam pracují.
A tak se prostě držíme jednoduché filozofie: jsme připraveni hovořit s každým,
kdo je ochoten nám naslouchat.
Na Kubě
probíhala celonárodní diskuse kubánských občanů. V ČR se o ní prakticky vůbec
nepsalo. Přinesla něco užitečného?
Z diskuse vzešlo
více než milion dvě stě tisíc návrhů, námětů a představ o tom, co by se dalo u
nás dělat lépe. Vyhodnocují se a nepochybně řada z nich bude využita, protože
chceme svůj systém zdokonalovat. Ale o tom většinou zahraniční média nehovoří.
Nikdo nepracuje na změnách pro lepší život na Kubě víc než samotní Kubánci. My
jsme přesvědčeni, že jedinou velkou změnou, kterou chceme udělat, je ještě více
revoluci upevnit. Známe historickou zkušenost bratrských národů, které se
řídily radami odjinud a zaplatily za to velice draze. Kubánský lid má ještě
před sebou hodně práce. Ale není ochoten obětovat to, co už si vydobyl. Je
rozhodnut revoluci uhájit.
Jak hodnotíte
současné česko-kubánské kulturní styky?
Žel, nyní
procházíme ve vzájemných vztazích obdobím téměř úplného přerušení komunikace v
kultuře. Po všech těch společenských a politických změnách u vás, ale i jinde v
Evropě, je škoda, že vzájemné poznávání má tak malou intenzitu. Jako student
jsem velice často chodíval v Havaně do Československého kulturního střediska.
Mimochodem nyní v tomto objektu sídlí kubánské Mezinárodní tiskové středisko.
Naši umělci, celá naše kultura, jsou světu zcela otevření. A tento otevřený ráz
kubánské kultury chceme udržet.
Takže mezi
Českou republikou a Kubou by bylo dobré tyto kulturní styky, dříve tak bohaté,
opět vzkřísit k životu...
Samozřejmě. Na
poli česko-kubánských vztahů je žádoucí vést diplomatický dialog mezi oběma
zeměmi. A kultura by mohla být jakýmsi předvojem či mostem tohoto dialogu. Pro
budoucnost častějších kontaktů mezi Českou republikou a Kubánskou republikou
budou mít velký význam právě kulturní styky.
Přejděme k
jinému tématu, které však s kubánskou kulturou souvisí. V kubánských výsostných
vodách leží potopené poklady - nejen zlato a stříbro, ale i umělecké výtvory z
dávných časů, kdy Španělé v
Pochopitelně.
Kuba je součástí mezinárodní úmluvy, týkající se tohoto podmořského bohatství.
Ve staré části Havany máme v jedné z pevností muzeum zaměřené na uchovávání
podmořských pokladů. Nyní to je obchodní téma, o něž se zajímá celý svět, ale i
dobrodruzi a novodobí piráti. Muzeum dokumentuje všechny památky, které byly
vytaženy z moře. Jsou lákadlem především pro zahraniční turisty. A toto
kulturní dědictví může obdivovat každý člověk, ať přichází odkudkoliv. Pod
hladinou moře existuje ještě hodně míst, která nejsou dokonale propátrána.
Mnohé poklady jsou potopeny ve velkých hloubkách, dosahujících až jedenácti
kilometrů. Leží na dně podle mezinárodního práva v kubánských výsostných
vodách.
Kolik takových
míst s těmito poklady existuje?
Několik desítek.
Koráby poslaly ke dnu bouře nebo narazily na útesy či najely na mělčiny a
ztroskotaly. Jejich cesty oceánem jsou známy. Když jsem byl ve Španělsku, viděl
jsem repliku karavely, se kterou plul Kryštof Kolumbus, objevitel Nového světa
- Ameriky. Je obdivuhodné, jak na takové bárce vůbec mohli Španělé překonat
Atlantik.
V havanském
přístavu byl potopen roku 1898 americký křižník Maine. To se stalo záminkou k
zahájení války mezi USA a Španělskem. Historici mají jasné důkazy, že zkázu
lodi zinscenovala vláda USA. Zahynulo přitom mnoho námořníků. Jaký je osud
vraku tohoto křižníku?
Z velké části byl
vytažen ze dna a pak potopen o dvanáct kilometrů dále od havanského přístavu
směrem na širé moře. Nyní leží trosky Maine v proláklině hluboké asi osm
kilometrů. To proto, aby se k vraku křižníku už nikdo nedostal.
5.
listopadu 2008, Jan JELÍNEK