Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlasy z druhé strany - Mluvená historie terorismu proti Kubě

30. 10. 2010

Hlasy z druhé strany - Mluvená historie terorismu proti Kubě

 

Otřesný záznam terorismu páchaného proti Kubě od počátku kubánské revoluce je tématem, o kterém se moc nediskutuje. Což je škoda, neboť kdyby ano, bylo by možné lépe pochopit politiku kubánské vlády i Spojených států. Tahle nová kniha zajde daleko, aby k tomuto pochopení pomohla. Je cenným zdrojem pro badatele, kteří se zajímají o vytvoření vyvážené historie posledních padesáti let.

Hlasy z druhé strany (Voices From The Other Side) je sborník svědectví obsahující nějakých 75 rozhovorů s jednotlivci, kteří byli sami zraněni nebo ztratili přátele či příbuzné.

Autor, kanadský akademik Keith Bolender, je bývalým redaktorem společenského deníku a nezávislým dopisovatelem The Toronto Star; nyní učí na Kubě. Je považován za odborného komentátora zahraniční politiky USA a americko-kubánských vztahů. Má zkušenosti z práce na Kubě jako mediální prostředník pro kubánské informace a kulturu.

Úvod, jenž napsal Noam Chomsky, odborně uvádí do kontextu následující svědectví, jež Bolender zkoumá krvavou a zločiny protkanou historii ze subjektivního pohledu. Vytváří poučné čtení.

Proti Kubě bylo spácháno od roku 1959 přes tisíc teroristických činů a bylo zabito více než 3000 Kubánců ? více, než byl počet obětí v New Yorku 11. září 2001 - a tisíce dalších byly zraněny. K nejhanebnějšímu incidentu došlo 6. října 1976, když byl ve vzduchu zničen bombou letoun spoje č. 455 kubánských aerolinií. Zahynulo všech 73 cestujících na palubě, mezi nimi kubánský tým šermířů, kteří se vraceli ze závodů ve Venezuele. Pachatelé tohoto činu, na Kubě narození Luis Posada Carriles a Orlando Bosch, oba vycvičení CIA, jsou stále považováni za esa v branži a dodnes žijí svobodně v Miami.

Mezi rozhovory vyniká jeden s dcerou Miguela, druhého pilota letu 455, Haymel Espinosou Gomezovou. Rozhovor poskytl i Jorge De La Nuez, kterému bylo pět let, když v onom letu zahynul jeho otec. I teď, ve čtyřiceti, si stále živě pamatuje pocit zklamání, když mu matka řekla, že už nikdy neuvidí otce - myslil si, že udělal něco špatně a že jej otec trestá tím, že se nevrátí.

Další kapitoly popisují výbuchy v turistických centrech v roce 1977, kdy byly tucty turistů zraněny a byl zabit italský turista Fabio de Celmo. Nicolas Rodriguez Valdes byl barmanem v nejvýznačnější kubánské kavárně Bodegita del Medio, když v září 1997 vybuchla bomba v nejvyšším patře havanské restaurace. Ačkoli nebyl nikdo zabit, tucty lidí byly vážně zraněny, mezi nimi i Nicolas. Co je pozoruhodné - jen pár okamžiků před výbuchem souhlasil, že se vyfotografuje s turistou, ze kterého se později vyklubal Ernesto Cruz Leon, salvadorský žoldák, uvězněný a odsouzený za položení bomby.

Kniha nabízí i detaily případu, ve kterém je téměř jasné, že USA stály za výbuchem v Dengue v 80. letech, kde bylo zabito 100 dětí.

Kuba skutečně trpěla v posledních dvou desetiletích různými formami biologického terorismu. K tomu se vztahuje i případ Any Elba Caminerové, která žila na předměstí Havany a byla vystavenu děsu vidět své dvě dcery, Janet a Isnaviz, onemocnět bolestmi hlavy, horečkou a bolestmi kostí. Líčí, jak obě záhy začaly zvracet krev. Šestiletá Janet následujícího dne zemřela. V den, kdy byla pohřbena, musela matka jít do nemocnice utěšovat dvanáctiletou Isnaviz, které došlo, že její mladší sestra zemřela na tutéž nemoc, kterou měla i ona.

Naštěstí pár dní na to se uzdravila a kubánské řady dokázaly označit infekci jako Dengue 2, kmen bakterií v zemi do té doby neznámý. Epidemiologové později ukázali, že typ nemoci, jenž se vyskytla na ostrově, byl rozšířený v možné trase přeletu. Z toho dospěli k závěru, že se nemohl vyskytnout přirozenou cestou.

Jiná kapitola se věnuje děsivému zákroku proti mládeži, zapojené do kampaně za gramotnost v zemi počátkem 60. let. Kontrarevoluční bandité zajali tucet mladých Kubánců, mučili je a pak zabili jen proto, že učili rolníky číst a psát.

Manuelu Ascunceovi bylo 15. listopadu 1961 16 let. Právě učil svého třicetiletého šéfa Pedra Lantigua, když do Pedrova domu vpadli kontrarevolucionáři. Odvedli Ascunceho a Lantigua do blízkého lesa, kde je zabili. Manuel byl nejprve zbit, nejméně čtrnáctkrát bodnut a poté, ještě živý, pověšen na strom.

Kniha zpovídá ty, kteří přežili napadení vesnice Boca de Sama na severním pobřeží Kuby. Dva vesničané byli zabiti, dalších osm zraněno. Pavonova rodina přežila, ale při útoku proletělo domem několik půlpalcových kulek, z nichž jedna zasáhla patnáctiletou Nancy. Kulka jí rozbila pravou nohu; zůstala jí viset jen na šlachách.

Zoufalá rodina vyrazila do noci. Po hodinách hrůzy při vyhýbání se banditům nakonec dosáhli bezpečí v domě v sousedství.

V krátké závěrečné kapitole Bolender také zkoumá vliv terorismu na kubánskou mentalitu obležení, jež podle něho prostupuje národně bezpečnostní i zahraniční politiku Kuby, především vůči Spojeným státům. Tato politika vedla vládu k vyslání agentů do podsvětí USA, aby pátrali po informacích o budoucích útocích. Jako příklad Bolender podrobně líčí příběh Miamské pětice (v orig. je uvedeno Miami Five, nikoli Cuban Five, jak je obvyklé v textech pocházejících ze severoamerického kontinentu. Osobně se přiznám ke striktnímu používání prvního výrazu v překladech; poprvé jej použil Angličan Geoff Bottoms prakticky bezprostředně poté, co byla Pětice zatčena a on založil první mezinárodní výbor pro její osvobození; pozn. překl.). Pětice si stále odpykává trest ve věznicích ve Spojených státech poté, co byla v Miami v roce 1998 falešně obviněna ze špionáže. Pokrytectví úřadů USA při ignorování jejich postavení je prostě závratné.

Zločiny, jaké teroristé vůči Kubě a jejím obyvatelům spáchali, jsou skutečně úděsné, ale jak v knize dokládají pamětníci, zároveň i poučné. Vyrovnanost a odhodlání těch, se kterými se tu hovoří, jsou pozoruhodné a pro ty nejskeptičtější i zcela jistě inspirující.

Pro příklad se podívejte na jednoho ze svědků, kteří se tu zpovídají. Ramon Torreira byl obětí nechvalně známé epizody Petera Pana, již Bolender popisuje a v níž bylo na počátku 60. let 14 000 kubánských dětí odloučeno od rodičů a vysláno do USA.

Bolender říká: ?Dopad americké agrese měl pomoci potlačit kubánskou národní identitu a smysl pro nezávislost ? ta sehrála významný part ve společenství našich lidí, v naší obraně společenských práv a touze po suverenitě.? Pokud bylo smyslem těchto činů oslabit revoluci, ve skutečnosti účinkovaly přesně opačně.

Keith Bolender (Pluto Press, London)

http://www.morningstaronline.co.uk/index.php/news/layout/set/print/content/tipafriend/95485

-------------------------------

The Morningstar, 21. září 2010

Recenzi Stephena Wilkinsona přeložil Vladimír Sedláček

http://www.morningstaronline.co.uk/index.php/news/layout/set/print/layout/set/print/content/view/full/95485