Jdi na obsah Jdi na menu
 


Posíláme lékaře, ne vojáky

17. 3. 2010

Posíláme lékaře, ne vojáky

 

Ve svém zamyšlení ze 14. ledna, dva dny po haitské katastrofě, která tuto bratrskou sousední zemi devastovala, jsem napsal: "Bez ohledu na to že je chudou a blokovanou zemí, spolupracuje Kuba s haitským lidem již léta. Na 400 lékařů a zdravotníků-specialistů bezplatně spolupracuje s haitským lidem. Ve 127 ze 137 komunit v zemi pracují denně naši lékaři. Na druhé straně vystudovalo v naší vlasti medicínu nejméně 400 mladých Haiťanů. Teď pracují s našimi lékařskými posilami, které včera odcestovaly zachraňovat v této kritické situaci životy. Bez nějakého mimořádného úsilí je tedy možné zmobilizovat až tisícovku lékařů a zdravotníků-specialistů, kteří jsou vesměs na místě a připraveni spolupracovat s jakýmkoli jiným státem, který si bude přát zachraňovat haitské životy a rehabilitovat zraněné."

"?Situace je obtížná", sdělila nám vedoucí kubánské lékařské brigády, "ale už jsme začali zachraňovat životy."     Hodinu za hodinou, dnem i nocí se kubánští zdravotníci pouštějí odborně do neúnavné práce v těch několika zařízeních, která zůstala stát, ve stanech nebo v parcích a na otevřených místech, protože se obyvatelé bojí nových otřesů.     Situace byla vážnější,  než se zpočátku předpokládalo. Desetitisíce zraněných volají v ulicích Puerto Prínce o pomoc, nesčetná těla živých i mrtvých leží pod troskami z hlíny a vepřovic, ze kterých byla postavena obydlí většiny obyvatel. Zřítily se i nejpevnější stavby. Navíc bylo třeba vyhledat ve zničených čtvrtích haitské lékaře ? absolventy ELAM (Latinskoamerické lékařské školy), z nichž mnozí byli tragédií přímo či nepřímo zasaženi.     Pracovníci Spojených národů zůstali polapeni v několika svých ubytovnách, desítky jich přišly o život včetně několika velitelů MINUSTAH, sil OSN, osud stovek dalších členů personálu byl neznámý.     Palác haitského prezidenta se zřítil. Mnoho veřejných zařízení včetně několika nemocnic se ocitlo v troskách     Katastrofa otřásla světem, který mohl události sledovat ve vysílání hlavních mezinárodních televizních stanic. Na všech stranách hlásily vlády, že posílají záchranáře, potraviny, léky, zařízení a další prostředky.      Jak uvedlo veřejné prohlášení Kuby, lékařský personál dalších národností, jako byli Španělé, Mexičanů, Kolumbijci a jiné země, pracoval úporně spolu s našimi lékaři v našich improvizovaných zařízeních. Organizace jako OPS (Panamerická zdravotnická organizace) a spřátelené země jako Venezuela  a další národy dodaly léky a různé prostředky. Příkladné chování kubánských odborníků a jejich vedoucích charakterizovala naprostá absence šovinismu či snahy o převzetí vedoucí role.     Je to stejné jako v obdobných situacích, např. když uragán Katrina způsobil obrovské škody v New Orleansu a ohrozil životy tisíců Američanů a Kuba nabídla vyslání kompletní lékařské brigády, aby spolupracovala s lidem Spojených států, země, která má, jak známo, obrovské prostředky, avšak v daném okamžiku potřebovala vyškolené a vybavené lékaře k záchraně životů.  S ohledem na zeměpisnou polohu se zorganizovalo více než tisíc lékařů, členů Brigády Henryho Reeva, a bylo připraveno odejet do tohoto amerického města s příslušnými léky a vybavením  v jakoukoli denní či noční dobu. Ani nám na mysl nepřišlo, že by prezident onoho národa nabídku odmítl a připustil, aby umírali Američané, kteří se mohli zachránit. Možná spočívala chyba oné vlády v její neschopnosti pochopit, že lid Kuby nevidí v americkém lidu nepřítele a nečiní ho zodpovědným za agrese proti naší vlasti.     Tato vláda ani nedokázala pochopit, že naše země nepotřebuje žebrat o laskavosti či prominutí ty, kteří se po dobu půl století marně snaží nás srazit na kolena.     Stejně tak v případě Haiti dala naše vláda okamžitě souhlas s přelety přes východní oblast Kuby a dalšími úlevami, které žádaly úřady Spojených států, aby mohly  americkým i haitským občanům postiženým zemětřesením poskytnout co nejrychleji pomoc.     Tyto zásady jsou pro etické postoje našeho lidu charakteristické, a spolu s vyrovnaností a pevností jsou trvalým rysem naší zahraniční politiky. Všichni naši oponenti na mezinárodní scéně to dobře vědí.     Kuba bude pevně hájit názor, že tragédie, jež se na Haiti stala  nejchudšímu národu západní polokoule, je výzvou nejbohatším a nejmocnějším zemím mezinárodního společenství.     Haiti je čistý produkt koloniálního, imperialistického, kapitalistického systému, jenž byl světu vnucen. Jak otroctví na Haiti, tak jeho pozdější chudoba mu byly vnuceny ze zahraničí.  K strašlivému zemětřesení dochází po Kodaňském summitu, kde byla pošlapána nejzákladnější práva 192 členských států Organizace spojených národů.     Po této tragédii se na Haiti rozpoutaly závody v překotné a nelegální adopci chlapců a děvčátek, které přiměly UNICEF, aby přijal preventivní opatření proti odtržení mnoha dětí od jejich kořenů, které by o jejich právo připravilo blízké příbuzné.     Počet mrtvých již překročil sto tisíc lidí. Velké množství občanů přišlo o ruce či nohy, utrpělo zlomeniny vyžadující rehabilitaci, aby mohli pracovat a vést dál svůj život.     80 % země musí být rekonstruováno, je třeba vytvořit dostatečně rozvinutou ekonomiku, schopnou uspokojovat potřeby v návaznosti na svou výrobní kapacitu.  Rekonstrukce Evropy či Japonska byla s ohledem na výrobní schopnosti a technickou úroveň obyvatelstva relativně snadným úkolem ve srovnání s úsilím, jež čeká Haiti. Tam je stejně jako ve značné části Afriky a dalších oblastech třetího světa nezbytné vytvořit podmínky pro udržitelný rozvoj. Za pouhých 40 let bude lidstvo čítat přes 9 miliard obyvatel a stojí před ním problém klimatických změn, jež vědci přijímají jako nevyhnutelný fakt.     Uprostřed haitské tragédie, aniž by někdo věděl jak a proč, obsadily území Haiti tisíce vojáků z jednotek námořní pěchoty Spojených států,  letecky přepravených jednotek 82.divize a dalších vojenských sil. A co je ještě horší, ani Organizace spojených národů, ani vláda Spojených států neposkytly světové veřejnosti vysvětlení těchto přesunů vojenských sil.     Řada vlád si stěžuje, že jejich letadla nemohla přistát a přivézt lidi a technické prostředky, které na Haiti posílají.     Některé země zase hlásí dodatečné vyslání vojáků a vojenských zařízení. Takovéto věci přispějí podle mého mínění ke zvýšení chaosu a zkomplikují již tak složitou mezinárodní spolupráci. Je třeba o tomto tématu seriózně diskutovat a svěřit Organizaci spojených národů řídící roli, která jí v této citlivé záležitosti náleží.     Naše země plní striktně humanitární poslání. V rámci svých možností přispěje dostupnými lidskými a materiálními zdroji. Vůle našeho lidu, hrdého na své lékaře a spolupracovníky při životně důležitých činnostech, je velká a bude na výši situace.     Žádná významná spolupráce, která by naší zemi byla nabídnuta, nebude odmítnuta, avšak přijetí závisí zcela na významu a velikosti pomoci, která by byla vyžadována od lidských zdrojů naší vlasti.     Je namístě zdůraznit, že naše skromné letecké síly a významné lidské zdroje, které dala Kuba haitskému lidu k dispozici, dospěly na místo určení bez potíží.

     Posíláme lékaře, nikoli vojáky!

Fidel Castro, 23. 1. 2010

 

 

Zamyšlení Fidela Castra

 

 


 

Haiti je zkouškou ducha spolupráce

Zamyšlení Fidela Castra

 

     Zprávy přicházející z Haiti vykreslují veliký chaos, který se dal očekávat ve výjimečné situaci vytvořené katastrofou.

     V prvních chvílích překvapení, úžas, otřes, přání okamžitě pomoci  z nevzdálenějších končin Země. Co a jak poslat do tohoto kouta Karibiku z Číny, Indie Vietnamu a dalších míst vzdálených desítky tisíc kilometrů? Velikost zemětřesení a chudoba země vyvolávají v prvních okamžicích představu nezměrných potřeb, jež vedou k všemožným slibům následovaným snahou dopravit je jakoukoli cestou na místo.

     My, Kubánci jsme pochopili, že nejdůležitější je v tom okamžiku zachraňovat životy, tomu jsme byli vyškoleni nejen pro katastrofy jako je tato, ale také pro jiné přírodní katastrofy dotýkající se zdraví.

     Na místě byly stovky kubánských lékařů a navíc značný počet mladých Haiťanů chudého původu, z nichž se stali dobře vyškolení profesionálové ve zdravotnictví – úkol na němž s touto bratrskou sousední zemí spolupracujeme mnoho let. Část našich spoluobčanů byla na dovolené, někteří z Haiťanů se školili nebo studovali na Kubě.

     Zemětřesení překonalo všechny odhady: skromné domy z nepálených cihel a bláta  v téměř dvoumilionovém městě nemohly odolat. Pevné vládní budovy se zhroutily, celé bloky obytných domů se zřítily na své obyvatele, kteří se tou dobou, zkraje noci, nacházeli doma a byli pohřbeni pod troskami, živí či mrtví. Ulice plné zraněných volajících o pomoc. MINUSTAH (Stabilizační mise OSN na Haiti), síly Spojených národů, vláda a policie zůstaly bez velení i velitelství. V prvních okamžicích bylo úkolem těchto institucí zjistit, kdo z tisíců lidí zůstal naživu a kde.

     Okamžité rozhodnutí našich obětavých lékařů působících na Haiti i mladých zdravotníků vyškolených na Kubě bylo spojit se navzájem, zjistit, jak to s nimi vypadá a co mají k dispozici, aby v této tragédii přispěli na pomoc haitskému lidu.

     Ti, kdo byli na dovolené na Kubě, se okamžitě připravili k odjezdu, stejně jako haitští lékaři prodělávající specializaci v naší vlasti. Další kubánští experti – chirurgové, kteří již dříve plnili obtížné mise, se nabídli, že odjedou s nimi. Stačí říci, že již za prvních 24 hodin naši lékaři ošetřili stovky pacientů. Dnes, 16. ledna, pouhé tři a půl dne po tragédii, dosahuje počet lidí, které ošetřili,  několik tisíc.

     Dnes, v sobotu v poledne sdělilo vedení naší brigády mimo jiné tyto informace:

     „...to, co dělají naši soudruzi, je skutečně úctyhodné. Vládne jednotný názor, že Pakistán zůstal daleko vzadu (tam došlo k jinému velkému zemětřesení, kde někteří z nich pracovali). Tam mnohdy ošetřovali i špatně zacelené fraktury, někdy pacienty s rozdrcenými zraněními, avšak tady to překračuje všechno, co si člověk dokáže představit – spousty amputací, operace je třeba provádět prakticky veřejně, tak si představovali obraz války.“

     „...nemocnice Delmas 33 již funguje, má tři operační sály s elektrickými agregáty, prostory pro ordinace atd., ale je absolutně plná.“

     „...připojilo se k nám 12 chilských lékařů, jeden z nich je anesteziolog, pak 8 venezuelských lékařů, 9 španělských jeptišek, každým okamžikem se očekává příchod 18 Španělů, jimž OSN a haitské zdravotnictví předalo nemocnici, ale chybí jim prostředky první pomoci, které nedorazily, takže se rozhodli připojit k nám a okamžitě začít pracovat.“

     „...Bylo vysláno 32 haitských lékařů-rezidentů, šest z nich se chystalo jít přímo do totálně zničeného Carrefouru. Jely také tři kubánské chirurgické týmy, které přicestovaly včera.“

     „...Provozujeme následující lékařská zařízení v Puerto Príncipe:

     Nemocnice La Rennaissance

     Nemocnice Sociálního pojištění

     Nemocnice Hospital de la Paz

     „...fungují již čtyri Komplexní diagnostická centra.“

     Tato informace dává pouze představu o tom, co dělají na Haiti jedni z prvních, kdo na místo dorazili - lékařský personál z Kuby a z jiných zemí, který pracuje s ním. Náš personál je připraven spolupracovat a spojit své síly se všemi specialisty-zdravotníky, kteří byli vysláni, aby zachraňovali životy tohoto bratrského národa. Haiti se může stát příkladem toho, co pro sebe lidstvo může udělat. Možnosti a prostředky pro to existují, chybí vůle.

     Čím déle bude trvat pohřbívání či spalování mrtvých, distribuce potravin a dalších životně důležitých produktů, tím vyšší bude riziko epidemií a sociálního násilí.

     Na Haiti se ukáže, jak dlouho vydrží duch spolupráce, než nabude vrchu egoismus, šovinismus, mrzké zájmy a pohrdání jinými národy.

     Klimatické změny ohrožují celé lidstvo. Zemětřesení v Puerto Príncipe pouhé tři týdny po Kodani nám připomíná, jak sobecky a sebestředně se chováme.

     Země pozorně sledují, co se na Haiti děje. Světová veřejnost a národy budou ve své kritice stále přísnější a stále nesmiřitelnější.

 

 

 
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA