Posíláme lékaře, ne vojáky
Posíláme lékaře, ne vojáky
Ve svém zamyšlení
ze 14. ledna, dva dny po haitské katastrofě, která tuto bratrskou sousední
zemi devastovala, jsem napsal: "Bez ohledu na to že je chudou a blokovanou
zemí, spolupracuje Kuba s haitským lidem již léta. Na 400 lékařů a zdravotníků-specialistů
bezplatně spolupracuje s haitským lidem. Ve 127 ze 137 komunit v zemi
pracují denně naši lékaři. Na druhé straně vystudovalo v naší vlasti
medicínu nejméně 400 mladých Haiťanů. Teď pracují s našimi lékařskými
posilami, které včera odcestovaly zachraňovat v této kritické situaci
životy. Bez nějakého mimořádného úsilí je tedy možné zmobilizovat až tisícovku
lékařů a zdravotníků-specialistů, kteří jsou vesměs na místě a připraveni
spolupracovat s jakýmkoli jiným státem, který si bude přát zachraňovat
haitské životy a rehabilitovat zraněné."
"?Situace
je obtížná", sdělila nám vedoucí kubánské lékařské brigády, "ale už
jsme začali zachraňovat životy." Hodinu za
hodinou, dnem i nocí se kubánští zdravotníci pouštějí odborně do neúnavné práce
v těch několika zařízeních, která zůstala stát, ve stanech nebo
v parcích a na otevřených místech, protože se obyvatelé bojí nových
otřesů. Situace byla vážnější, než se zpočátku
předpokládalo. Desetitisíce zraněných volají v ulicích Puerto Prínce o
pomoc, nesčetná těla živých i mrtvých leží pod troskami z hlíny a
vepřovic, ze kterých byla postavena obydlí většiny obyvatel. Zřítily se i
nejpevnější stavby. Navíc bylo třeba vyhledat ve zničených čtvrtích haitské
lékaře ? absolventy ELAM (Latinskoamerické lékařské školy), z nichž mnozí
byli tragédií přímo či nepřímo zasaženi. Pracovníci
Spojených národů zůstali polapeni v několika svých ubytovnách, desítky
jich přišly o život včetně několika velitelů MINUSTAH, sil OSN, osud stovek dalších
členů personálu byl neznámý. Palác haitského prezidenta
se zřítil. Mnoho veřejných zařízení včetně několika nemocnic se ocitlo
v troskách Katastrofa otřásla světem, který mohl
události sledovat ve vysílání hlavních mezinárodních televizních stanic. Na
všech stranách hlásily vlády, že posílají záchranáře, potraviny, léky, zařízení
a další prostředky. Jak uvedlo veřejné prohlášení
Kuby, lékařský personál dalších národností, jako byli Španělé, Mexičanů,
Kolumbijci a jiné země, pracoval úporně spolu s našimi lékaři v našich
improvizovaných zařízeních. Organizace jako OPS (Panamerická zdravotnická
organizace) a spřátelené země jako Venezuela a další národy dodaly léky a
různé prostředky. Příkladné chování kubánských odborníků a jejich vedoucích
charakterizovala naprostá absence šovinismu či snahy o převzetí vedoucí
role. Je to stejné jako v obdobných situacích,
např. když uragán Katrina způsobil obrovské škody v New Orleansu a ohrozil
životy tisíců Američanů a Kuba nabídla vyslání kompletní lékařské brigády, aby
spolupracovala s lidem Spojených států, země, která má, jak známo,
obrovské prostředky, avšak v daném okamžiku potřebovala vyškolené a
vybavené lékaře k záchraně životů. S ohledem na zeměpisnou
polohu se zorganizovalo více než tisíc lékařů, členů Brigády Henryho Reeva, a
bylo připraveno odejet do tohoto amerického města s příslušnými léky a
vybavením v jakoukoli denní či noční dobu. Ani nám na mysl nepřišlo,
že by prezident onoho národa nabídku odmítl a připustil, aby umírali Američané,
kteří se mohli zachránit. Možná spočívala chyba oné vlády v její
neschopnosti pochopit, že lid Kuby nevidí v americkém lidu nepřítele a
nečiní ho zodpovědným za agrese proti naší vlasti. Tato
vláda ani nedokázala pochopit, že naše země nepotřebuje žebrat o laskavosti či
prominutí ty, kteří se po dobu půl století marně snaží nás srazit na
kolena. Stejně tak v případě Haiti dala naše vláda
okamžitě souhlas s přelety přes východní oblast Kuby a dalšími úlevami,
které žádaly úřady Spojených států, aby mohly americkým i haitským
občanům postiženým zemětřesením poskytnout co nejrychleji
pomoc. Tyto zásady jsou pro etické postoje našeho lidu
charakteristické, a spolu s vyrovnaností a pevností jsou trvalým rysem
naší zahraniční politiky. Všichni naši oponenti na mezinárodní scéně to dobře
vědí. Kuba bude pevně hájit názor, že tragédie, jež se
na Haiti stala nejchudšímu národu západní polokoule, je výzvou
nejbohatším a nejmocnějším zemím mezinárodního
společenství. Haiti je čistý produkt koloniálního,
imperialistického, kapitalistického systému, jenž byl světu vnucen. Jak
otroctví na Haiti, tak jeho pozdější chudoba mu byly vnuceny ze
zahraničí. K strašlivému zemětřesení dochází po Kodaňském summitu, kde
byla pošlapána nejzákladnější práva 192 členských států Organizace spojených
národů. Po této tragédii se na Haiti rozpoutaly závody
v překotné a nelegální adopci chlapců a děvčátek, které přiměly UNICEF,
aby přijal preventivní opatření proti odtržení mnoha dětí od jejich kořenů,
které by o jejich právo připravilo blízké příbuzné.
Počet mrtvých již překročil sto tisíc lidí. Velké množství občanů přišlo o ruce
či nohy, utrpělo zlomeniny vyžadující rehabilitaci, aby mohli pracovat a vést
dál svůj život. 80 % země musí být rekonstruováno, je
třeba vytvořit dostatečně rozvinutou ekonomiku, schopnou uspokojovat potřeby v
návaznosti na svou výrobní kapacitu. Rekonstrukce Evropy či Japonska byla
s ohledem na výrobní schopnosti a technickou úroveň obyvatelstva relativně
snadným úkolem ve srovnání s úsilím, jež čeká Haiti. Tam je stejně jako ve
značné části Afriky a dalších oblastech třetího světa nezbytné vytvořit
podmínky pro udržitelný rozvoj. Za pouhých 40 let bude lidstvo čítat přes 9
miliard obyvatel a stojí před ním problém klimatických změn, jež vědci
přijímají jako nevyhnutelný fakt. Uprostřed haitské
tragédie, aniž by někdo věděl jak a proč, obsadily území Haiti tisíce vojáků
z jednotek námořní pěchoty Spojených států, letecky přepravených
jednotek 82.divize a dalších vojenských sil. A co je ještě horší, ani
Organizace spojených národů, ani vláda Spojených států neposkytly světové
veřejnosti vysvětlení těchto přesunů vojenských sil.
Řada vlád si stěžuje, že jejich letadla nemohla přistát a přivézt lidi a
technické prostředky, které na Haiti posílají. Některé
země zase hlásí dodatečné vyslání vojáků a vojenských zařízení. Takovéto věci
přispějí podle mého mínění ke zvýšení chaosu a zkomplikují již tak složitou
mezinárodní spolupráci. Je třeba o tomto tématu seriózně diskutovat a svěřit
Organizaci spojených národů řídící roli, která jí v této citlivé
záležitosti náleží. Naše země plní striktně humanitární
poslání. V rámci svých možností přispěje dostupnými lidskými a
materiálními zdroji. Vůle našeho lidu, hrdého na své lékaře a spolupracovníky
při životně důležitých činnostech, je velká a bude na výši
situace. Žádná významná spolupráce, která by naší zemi
byla nabídnuta, nebude odmítnuta, avšak přijetí závisí zcela na významu a
velikosti pomoci, která by byla vyžadována od lidských zdrojů naší vlasti.
Je namístě zdůraznit, že naše skromné letecké síly a významné lidské zdroje,
které dala Kuba haitskému lidu k dispozici, dospěly na místo určení bez
potíží.
Posíláme lékaře, nikoli vojáky!
Fidel Castro, 23.
1. 2010
|
Zamyšlení Fidela Castra |
|
|
|
Haiti je zkouškou ducha spolupráce Zamyšlení Fidela Castra
Zprávy přicházející z Haiti vykreslují veliký chaos, který se dal
očekávat ve výjimečné situaci vytvořené katastrofou.
V prvních chvílích překvapení, úžas, otřes, přání okamžitě pomoci
z nevzdálenějších končin Země. Co a jak poslat do tohoto kouta Karibiku
z Číny, Indie Vietnamu a dalších míst vzdálených desítky tisíc
kilometrů? Velikost zemětřesení a chudoba země vyvolávají v prvních
okamžicích představu nezměrných potřeb, jež vedou k všemožným slibům
následovaným snahou dopravit je jakoukoli cestou na místo.
My, Kubánci jsme pochopili, že nejdůležitější je v tom okamžiku
zachraňovat životy, tomu jsme byli vyškoleni nejen pro katastrofy jako je
tato, ale také pro jiné přírodní katastrofy dotýkající se zdraví.
Na místě byly stovky kubánských lékařů a navíc značný počet mladých Haiťanů
chudého původu, z nichž se stali dobře vyškolení profesionálové ve
zdravotnictví – úkol na němž s touto bratrskou sousední zemí
spolupracujeme mnoho let. Část našich spoluobčanů byla na dovolené, někteří
z Haiťanů se školili nebo studovali na Kubě.
Zemětřesení překonalo všechny odhady: skromné domy z nepálených cihel a
bláta v téměř dvoumilionovém městě nemohly odolat. Pevné vládní
budovy se zhroutily, celé bloky obytných domů se zřítily na své obyvatele, kteří
se tou dobou, zkraje noci, nacházeli doma a byli pohřbeni pod troskami, živí
či mrtví. Ulice plné zraněných volajících o pomoc. MINUSTAH (Stabilizační
mise OSN na Haiti), síly Spojených národů, vláda a policie zůstaly bez velení
i velitelství. V prvních okamžicích bylo úkolem těchto institucí
zjistit, kdo z tisíců lidí zůstal naživu a kde.
Okamžité rozhodnutí našich obětavých lékařů působících na Haiti i mladých
zdravotníků vyškolených na Kubě bylo spojit se navzájem, zjistit, jak to
s nimi vypadá a co mají k dispozici, aby v této tragédii
přispěli na pomoc haitskému lidu.
Ti, kdo byli na dovolené na Kubě, se okamžitě připravili k odjezdu,
stejně jako haitští lékaři prodělávající specializaci v naší vlasti.
Další kubánští experti – chirurgové, kteří již dříve plnili obtížné mise, se
nabídli, že odjedou s nimi. Stačí říci, že již za prvních 24 hodin naši
lékaři ošetřili stovky pacientů. Dnes, 16. ledna, pouhé tři a půl dne po
tragédii, dosahuje počet lidí, které ošetřili, několik tisíc.
Dnes, v sobotu v poledne sdělilo vedení naší brigády mimo jiné tyto
informace:
„...to, co dělají naši soudruzi, je skutečně úctyhodné. Vládne jednotný
názor, že Pakistán zůstal daleko vzadu (tam došlo k jinému velkému
zemětřesení, kde někteří z nich pracovali). Tam mnohdy ošetřovali i
špatně zacelené fraktury, někdy pacienty s rozdrcenými zraněními, avšak
tady to překračuje všechno, co si člověk dokáže představit – spousty
amputací, operace je třeba provádět prakticky veřejně, tak si představovali obraz
války.“
„...nemocnice Delmas 33 již funguje, má tři operační sály s elektrickými
agregáty, prostory pro ordinace atd., ale je absolutně plná.“
„...připojilo se k nám 12 chilských lékařů, jeden z nich je
anesteziolog, pak 8 venezuelských lékařů, 9 španělských jeptišek, každým
okamžikem se očekává příchod 18 Španělů, jimž OSN a haitské zdravotnictví
předalo nemocnici, ale chybí jim prostředky první pomoci, které nedorazily,
takže se rozhodli připojit k nám a okamžitě začít pracovat.“
„...Bylo vysláno 32 haitských lékařů-rezidentů, šest z nich se chystalo
jít přímo do totálně zničeného Carrefouru. Jely také tři kubánské chirurgické
týmy, které přicestovaly včera.“
„...Provozujeme následující lékařská zařízení v Puerto Príncipe:
Nemocnice
Nemocnice Sociálního pojištění
Nemocnice Hospital de
„...fungují již čtyri Komplexní diagnostická centra.“
Tato informace dává pouze představu o tom, co dělají na Haiti jedni
z prvních, kdo na místo dorazili - lékařský personál z Kuby a
z jiných zemí, který pracuje s ním. Náš personál je připraven
spolupracovat a spojit své síly se všemi specialisty-zdravotníky, kteří byli
vysláni, aby zachraňovali životy tohoto bratrského národa. Haiti se může stát
příkladem toho, co pro sebe lidstvo může udělat. Možnosti a prostředky pro to
existují, chybí vůle.
Čím déle bude trvat pohřbívání či spalování mrtvých, distribuce potravin a
dalších životně důležitých produktů, tím vyšší bude riziko epidemií a
sociálního násilí.
Na Haiti se ukáže, jak dlouho vydrží duch spolupráce, než nabude vrchu
egoismus, šovinismus, mrzké zájmy a pohrdání jinými národy.
Klimatické změny ohrožují celé lidstvo. Zemětřesení v Puerto Príncipe
pouhé tři týdny po Kodani nám připomíná, jak sobecky a sebestředně se chováme.
Země pozorně sledují, co se na Haiti děje. Světová veřejnost a národy budou
ve své kritice stále přísnější a stále nesmiřitelnější. |