Falešná písnička Člověka v tísni
Falešná
písnička Člověka v tísni
Jeden svět 2008.
Pod tímto názvem probíhá za pořadatelství podivné organizace Člověk v tísni v
několika pražských kinech a institucích festival dokumentárních filmů o
lidských právech.
Zaštiťují jej
humanitární bombometčík Václav Havel, ministr kultury Václav Jehlička a
primátor Pavel Bém. Divákům v předsálí Městské knihovny v Praze, kde se filmy v
rámci festivalu též promítají, je nabízen jeho program. Titulní obálka programu
zobrazuje zesměšňující karikatury politiků pěti zemí, označených za diktátory,
kteří společně vyhrávají jako orchestrální kvinteto. Cejch zločinců je takto
vypálen - i na dalších plakátech, vyvěšených po hlavním městě - běloruskému
prezidentu Alexandru Lukašenkovi, někdejšímu kubánskému prezidentu Fidelu
Castrovi Ruzovi, představiteli Severní Koreje Kim Čong-ilovi. A k trojici
zlovolný kolážista připojil zimbabwského prezidenta Roberta Gabriela Mugabeho a
barmského generála Than Šweie. Divákovi spočine zrak i na imperativu na titulní
obálce: Umlčme tu písničku!
V malém sále
městské knihovny jsem se podíval na dva filmy. Neseriózně, v intencích tažení
vůči socialistickému zřízení na Kubě, očerňují život na ostrově, který se musí
zdát nezasvěcenému člověku peklem. Goebbels se musí radostí obracet v hrobě,
jaké má učenlivé žáky v lživosti filmové propagandy, jež naprosto záměrně
ignoruje důsledky zločinné blokády USA, mající rysy genocidy, a tudíž je
původkyní některých svízelů, provázejících Kubánce. Ke zkreslování reality se
propůjčuje snímek režisérky Tamary Miloševičové, nazvaný Budovatelé ruin ,
která pak v besedě s diváky po promítnutí filmu sdělila, že jí přece jen úřady
tento protikubánský paskvil natočit povolily a neměla žádné problémy. Pak byl
předveden snímek Dámy v bílém její jmenovkyně, režisérky Ivany Miloševičové.
Poodhaluje roušku zákulisí života matek, manželek a sester disidentů na Kubě,
kteří byli za porušení zákonů odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody, a
nejsou to nevinní beránci.
Neměl jsem
příležitost zeptat se režisérek, zda si troufnou natočit filmy i o porušování
lidských práv žen například v Saúdské Arábii, kde s mlčenlivým souhlasem jak
USA, tak i ČR, tyto ženy, vydávané v plen násilí, spoutává středověk. Kde
vládne kruté právo šaríja a za lásku k jinému muži než před tváří Alláha, tu
jsou ženy odsuzovány k děsivé smrti ukamenováním. Kdy režisérky také natočí
film o ženách, jež musí cbodit zahaleny čádory na hlavách, o provinilcích,
jejichž hlavy jsou stínány meči katů na popravčím špalku? Kdy natočí film o
nuzácích, které střílejí jako králíky americké pohraniční hlídky, když se
pokoušejí překonat řeku Rio Grande a v USA nalézt lepší živobytí? Kdy natočí
film o porušování lidských práv dětí, nájemníků i nemocných pacientů v České
republice, nucených platit protiústavně u lékaře? Kdy natočí film o vládě naší
země, neschopné dodržet Ústavu našeho státu ani mezinárodní úmluvy, včetně
závazků k OSN.
Divákům je v
knihovně nabízen prospekt: Kuba - dvě tváře jedné země. Vybízí ty, kdož se
rozhodnou strávit dovolenou na ostrově, čím by mohli pomoci zdejším obyvatelům.
Ukažte jim, že se nemusí bát budoucí změny režimu a přechodu k demokratické
společnosti. Nebo jim pomozte dostat se přímo ke svobodným informacím vlastní
cestou, nabádá leták. Například podvratně doporučuje turistům vzít s sebou
kazety CD a DVD i krátkovlnné rádio s bateriemi navíc do zásoby, aby Kubánci
mohli poslouchat protivládní vysílání rozhlasových stanic z České republiky i
okolních zemí. V letáčku je i návod, jak a komu předat tyto věci do vzdálených
oblastí ostrova mimo mořské pláže a hotely. Pokud jste povahy odvážnější a
nevadí Vám riskovat... můžete přivezené (i další věci) zanést přímo do
nezávislých knihoven a jiných center, které fungují ilegálně, hecuje glejt
organizátorů festivalu Jeden svět 2008. Popouzí k tomu za peníze nás, daňových
poplatníků, kdy většině je toto verbování odporné. Pro takové finty ale na Kubě
mají pramalé pochopení. Každý, kdo se pokusí o nějakou kulišárnu, může být z
Kuby vyhoštěn! Falešní turisté Bubeník, Pilip či Schwarzenberg o tom mohou
nejlépe vyprávět!
15.
března 2008, Jan JELÍ