Rozhovor s Carlosem Manuelem Serpou Maceirou alias Emíliem, agentem odhalujícím praktiky tzv. disentu
Rozhovor s Carlosem Manuelem Serpou Maceirou alias Emíliem, agentem odhalujícím praktiky tzv. disentu
Takzvaná kubánská opozice pracuje za dolary
»Pozdravy všem posluchačům rozhlasové stanice Radio República. Z Havany k vám mluví Carlos Serpa Maceira, ředitel Svazu svobodných novinářů Kuby...« Překvapení bylo veliké: Carlos Serpa Maceira, »nezávislý novinář«, který publikoval zejména v protikubánsky orientovaných sdělovacích prostředcích v roce 2009, je - jednoduše řečeno - Emílio, agent kubánské Státní bezpečnosti.
Orgány kubánského ministerstva vnitra se rozhodly odhalit jeho identitu jako nevyvratitelný důkaz činnosti kontrarevolučních skupinek v zemi, a spolu s tím ukázat i na identitu jejich hlavních ochránců a poradců, na setrvalé pokusy vlády USA o svržení kubánské revoluce, které s ohledem na tento cíl řídí, financují, ochraňují a podněcují nezákonné disidentské hnutí na Kubě. Nabízíme výtah z podnětného rozhovoru pro list kubánské komunistické mládeže.
Kde ses narodil?
Pocházím z Matanzas, z Cardenas, rodiště studentského vůdce José Antonia Echeverríi. Narodil jsem se 10. října, ve stejný den, kdy v roce 1868 otec vlasti vyhlásil na plantáži La Demajagua heslo Vlast nebo smrt. Pojmenovali mě Carlos Manuel.
A v jaké souvislosti se zrodil Emílio?
Je to můj pseudonym v rámci kubánské Státní bezpečnosti. Jmenoval se tak můj strýc, který mi věřil. Myslím, že používat jeho jméno bylo nejlepším vyjádřením úcty k jeho památce, kterou jsem vždy hájil. Bojoval na Playa Girón. Agent Emílio zahájil svoji misi v roce 2002.
S kým ses tehdy spojil?
Spojil jsem se s tzv. Pinarským výborem pro lidská práva, jehož předsedou byl Hubert Rodríguez Tudela, který dnes žije v USA. Později jsem přešel k Základně pro lidská práva a územní podporu působící na Ostrově mládeže, další kontrarevoluční skupince, která na Isle sídlila, a v níž jsem se později dostal na pozici mluvčího. V té době jsem začal publikovat své první reportáže na Radio Martí.
Později jsem vstoupil do Svazu nezávislých kubánských novinářů a spisovatelů, což je tzv. tisková agentura se stejným profilem, jaký mají výše uvedené skupiny, kterou v té době řídila občanka Fara Armenteros, která dnes rovněž žije v USA.
Jak došlo k tomuto kontaktu?
Pracoval jsem jako státní inspektor. Existovaly určité kontrarevoluční struktury, které mě kontaktovaly, což jsem okamžitě oznámil Státní bezpečnosti. V té době bylo rozhodnuto o tom, že zahájím svoji misi.
Na základě tvé zkušenosti, jaký máš názor na tzv. opozici či na »vnitřní disent«?
Kontrarevoluce prodala svoji duši ďáblu. Jsou to žoldáci, nejsou to žádní vlastenci, ani nemají žádné přesvědčení. Pracují za dolary, organizují různé akce, aby dostali peníze. Uvedu jeden příklad: Je to Jorge Luis García Pérez (Antúnez), kterému v zahraničí vytvořili velkou popularitu.
Ten vždy prohlásí, že zorganizuje kontrarevoluční pochod kdekoli na Kubě a na zajištění této akce mu automaticky posílají peníze. Následně informují, že se »manifestace« zúčastnilo 150-200 osob, což je zcela vymyšlené, protože pokud se vůbec něco koná, zúčastňuje se pouze on a dva další provokatéři. A co dělá Antúnez s poskytnutými penězi? Má za ně výborný snadný život...
Jiný příklad - Gonzales Leyva, výkonný tajemník samozvané Rady pro sledování lidských práv na Kubě, se chopil příležitosti být žoldákem s cílem opatřit si osobní výhody, např. některým ženám, se kterými se stýkal, umožnil v rámci Programu SINA (Americká zájmová sekce na Kubě) pro uprchlíky odjet ze země. Dále například na základě svých výmyslů požaduje od kontrarevolučních organizací v Miami peníze na proplácení účtů za nabíjení telefonů pro tzv. politické vězně, aby je později mohl zpronevěřit. Je zřejmé, že pro žádného z těchto tzv. disidentů morálka nic neznamená. Jediné, co je zajímá, jsou peníze.
Mně samotnému jednoho dne nabídli, že mi zřídí blog a dokonce mi řekli, že bude veden pod jménem El Guayacán Cubano. Současně mi vysvětlili, že si přejí, abych vystupoval podobně jako kontrarevolucionářka Yoani Sánchez, že tím získám peníze na živobytí.
A jak se předpokládalo, že to bude fungovat?
Vysvětlili mi, že prostřednictvím blogu se žádá o příspěvky od sympatizantů... Skutečným administrátorem tohoto blogu je ale Enrique Blanco, radikální kontrarevolucionář žijící v Portoriku, zapojený do Operace Liborio, což je projekt zaměřený na financování tzv. kubánské opozice ze zahraničí.
On shromažďoval informace na blogu tak, jako bych to byl já a v případě, že jsem se nemohl zúčastnit konkrétní aktivity, téměř vždy spojené s Dámami v bílém, komunikoval přímo s nimi a připravoval zprávy o jimi chystaných a organizovaných akcích.
A když hovoříme na téma informace, je obtížné zorganizovat mediální kampaň proti Kubě?
Ne, není to těžké. V mém případě se pouze musím spojit se stanicí Radio Martí a okamžitě mi volají zpět. Mohu si hned teď vymyslet nějakou zprávu a oni, aniž by si ji jakkoli ověřili, ji okamžitě vyšlou do éteru.
Před nedávnem jsem vytvářel určitou atmosféru okolo soudu s jednou kontrarevolucionářkou. Uvedl jsem, že když jsem vyšel ze svého domu a šel jsem kolem sídla Provinčního lidového soudu v Havaně, uviděl jsem velkou skupinu agentů Státní bezpečnosti a také jsem zaregistroval přítomnost zahraničního tisku, aniž by mě oni zpozorovali...
Zprávu jsem vyšperkoval informacemi o tom, že však agenti Státní bezpečnosti si mne povšimli, přinutili mě si nasednout do jejich auta a odvezli mě na blízkou policejní stanici.
Když jsem zavolal do Radia Martí, osoba, která zvedla můj telefon, mi vysvětlila: »Když říkáš, že tě ohrožovali, musíš uvést co dělali.« Řekl jsem ano, ať se nebojí a podle toho jsem doplnil svoji zprávu.
Mediální kampaně proti Kubě jsou pravidelně organizovány ze zahraničí. Vždycky jsou to ve značné míře lži týkající se falešných uvěznění či událostí, které se nestaly, ale byly uměle vyfabrikovány.
Které organizace se nabízejí pro šíření těchto kampaní v zahraničí?
Zcela jistě je to Meziamerická tisková společnost (SIP) a Reportéři bez hranic (RSF). To jsou dvě organizace, které jsou připravené non stop šířit jakoukoliv mediální kampaň namířenou proti naší zemi.
Jak funguje Program SINA pro uprchlíky?
Cílem Programu pro uprchlíky Zájmové kanceláře USA je dokazovat, že na Kubě existuje skupina občanů, kteří opouštějí Kubu z důvodů politické perzekuce a účelem toho všeho je dokázat, že většina kontrarevolučních elementů, které působí na Kubě, dělá svoji »práci« uvnitř země.
Předtím, než začala fungovat Sekce uprchlíků, museli kontrarevolucionáři předkládat důkazy, že jsou ze strany kubánské vlády pronásledováni, museli vymýšlet argumenty, aby na jejich základě mohli obdržet americké vízum.
Manipulaci se slovem uprchlík ale dokazuje počet víz, která jsou každoročně v rámci této koncepce udělována. Nicméně poté, co řada těchto individuí dostane právo pobytu v USA, vracejí se z návštěvy na Kubu, aniž by byli obtěžováni či zatýkáni policií nebo Státní bezpečností, jak je to obvyklé u uprchlíků v jiných zemích.
Během provokací, které organizovaly Dámy v bílém v březnu 2010, mě jedna z těch, která patřila ke skupině podporujících žen, požádala o pomoc slovy: »Serpo, potřebuji, abys mi pomohl s nějakými důkazy, protože mám příští týden rozhovor s Refugiados (Sekce pro uprchlíky).« Soustředil jsem se tedy na její politickou angažovanost. Velkou váhu zde mají fotografie, na nichž jsou Dámy oblečeny v bílých hábitech, protože to je mj. Programem vyžadováno. Fotografie jsou publikovány na Internetu a dále se s nimi pracuje. Opravdu každá žena, která tam jde na interview, má s sebou fotografie, které pro SINA představují významný důkaz angažovanosti dané osoby.
V podpoře vnitřních kontrarevolučních skupinek se však neangažuje pouze SINA. Jak se chovají další velvyslanectví?
Zde v Havaně je vybraná skupina velvyslanectví členských zemí EU, které otevřeně podporují podvratné akce proti Kubě, a mohu některé z nich jmenovat. V rámci polského zastupitelství pracoval diplomat jménem Jacek Padee, který měl na starosti politické věci a pravidelně se zúčastňoval akcí tohoto druhu. Nizozemské velvyslanectví zase podporuje kontrarevoluci materiálně, zejména jim poskytují kancelářské potřeby a také jim umožňují přístup na internet.
Na zastupitelském úřadu České republiky poskytují kontrarevolučním skupinkám léky a umožňují tzv. disidentům, aby se zde setkávali s cílem dokumentovat údajné porušování lidských práv na Kubě. V těchto aktivitách se vyznamenal zejména Pete Brandel, pracovník zastupitelského úřadu. Švédský zastupitelský úřad se také angažuje v podpoře kontrarevoluce.
Rada německého velvyslanectví Volker Pellet se také otevřeně angažuje v těchto záležitostech. Aby podpořil Dámy v bílém v jejich provokativních aktivitách, vyšel z úřadu až na ulici. K této špinavé hře a licoměrnému chování se vůči našemu lidu a kubánské revoluci připojily i některé další evropské ambasády působící v Havaně...
Věřím, že nyní, v souvislosti s rozhodnutím kubánské vlády propustit na svobodu uvězněné kontrarevolucionáře, základna pro provokační akce skončí. Z toho důvodu je již vidím, jak jsou tam plni starostí a snaží se působit na některé Dámy v bílém, aby nevyužily možnosti odjet do zahraničí, ale aby pokračovaly v tiskových kampaních, aby celý svět viděl, že Kuba praktikuje násilné vystěhování ze země. Zde jsou jasně vidět protichůdné cíle jejich politiky proti Ostrovu svobody. Na jedné straně trvají na tom, aby lidé emigrovali, aby byl vidět jejich odpor proti revoluci, a na druhé straně nyní nechtějí, aby kontrarevolucionáři, které oni sami stvořili a podporovali, udělali to samé, protože by zůstali bez opory v lidech, kteří mají uskutečňovat jejich podvratné plány proti Kubě.
Kdo slouží jako příjemce materiální podpory pro kontrarevoluci?
Hlavním kanálem, přes který pomoc proudí, je Zájmová sekce USA na Kubě. Tím, že zcela bez zábran porušuje Vídeňskou konvenci, se netrápí. Dovoluji si tvrdit, že 80 % této materiální podpory se děje cestou diplomatických funkcionářů SINA. Pro Dámy v bílém jsou na Kubu posílány bedny odesílané z Miami kontrarevolucionářem Frankem Hernandezem Trujillem ze skupiny podporující tzv. disent.
SINA jim zprostředkovala laptop a další prostředky ke komunikaci. Je zajímavé, že když něco dodají, je třeba písemně potvrdit přijetí. Chápu to tak, že v případě opuštění země je třeba vrátit vše, co bylo poskytnuto...
A ty, jak jsi se dostal k SINA?
Stejně jako ostatní. Dali mi možnost přicházet každý čtvrtek, avšak když zjistili, že jsem »novinář« napojený na Dámy v bílém, dostal jsem oprávnění chodit také v pondělí. Při různých příležitostech mi SINA umožnila, abych pracoval v jejích kancelářích.
A v současnosti disponuješ nějakou zvláštní kategorií, kterou ti SINA přiznala?
Jsem majitelem víza. Vláda USA mě přijala prostřednictvím Programu pro uprchlíky, což byl výraz ocenění mého kontrarevolučního přínosu. Předpokládalo se, že jsem byl pronásledován za svoji činnost jako tzv. nezávislý novinář.
Jak se vyrábí disident?
Ano, jsem uměle vyrobeným disidentem. Můj osud je příkladem toho, jak je možné přimět cizinu, aby uvěřila tomu, že na Kubě existuje »silná« opozice a jsou zakládány »proticastrovské« skupiny, které si zaslouží být takto pojmenovány. V tomto malém světě jsem mohl být členem, mluvčím, aktivistou atd. uskupení téměř fantasmagorických, která se vyskytují jen na papíře a v interních plánech, aniž by lidé o jejich existenci cokoli věděli, protože nemají žádnou adresu a už vůbec ne následovníky.
Abych byl ještě srozumitelnější: Jsem národním koordinátorem občanského kulturního projektu Julio Tang Texier, financovaného z Miami teroristou Ángelem de Fana Serrano z organizace Plantados por la Democracia, který na Kubě strávil 20 let ve vězení zas své teroristické aktivity. Dnes však chce vystupovat jako pacifista, případně »obránce lidských práv«.
Jsem ředitelem Nezávislé knihovny Ernesta Hemingwaye; ředitelem Svazu svobodných novinářů Kuby - tzv. organizace, která sdružuje dalších pět osob, všechny s výrazným zájmem o výjezd ze země. Tento svaz je rovněž financován z Miami...
Jsem zástupcem organizace Brigáda 2506, jejímž prostřednictvím jsem obdržel mobilní telefon a finanční prostředky na organizaci provokací v naší vlasti a dále jsem dopisovatelem časopisu Misceláneas de Cuba, který vychází ve Švédsku, a jehož šéfredaktorem je další kontrarevolucionář Alexis Gainza.
Jmenovali mě mluvčím a členem vedení tzv. Národní fronty odporu a občanské neposlušnosti na Kubě, jejíž ekonomická podpora pochází od několika organizací v Miami, včetně samozvaného Shromáždění resistence. A jakoby toho bylo málo, ještě mě pověřili výkonem funkce národní spojky pro záležitosti opoziční vlády, kterou z Portorika řídí Blanco.
Tak takto se vyrábí disident nebo domnělý opozičník, kteří se dnes skrývají za fasádou nezávislého knihovníka, nezávislého novináře, obránce lidských práv apod...
Deisy Francis MEXIDOR,
Juventud Rebelde
Přeložil (jk)
----------------------
Kontrarevoluce prodala svoji duši ďáblu. Jsou to žoldáci, nejsou to žádní vlastenci, ani nemají žádné přesvědčení. Pracují za dolary, organizují různé akce, aby dostali peníze.
----------------------
Není to těžké. V mém případě se pouze musím spojit se stanicí Radio Martí a okamžitě mi volají zpět. Mohu si hned teď vymyslet nějakou zprávu a oni, aniž by si ji jakkoli ověřili, ji okamžitě vyšlou do éteru (jako doklad o pronásledování tzv. kubánské opozice)...