Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ostrov svobody z cesty revoluce nikdo nesvede

17. 3. 2010

Ostrov svobody z cesty revoluce nikdo nesvede

 

Absolutní nedostatek mrtvých »hrdinů«, jímž trpí kubánská kontrarevoluce, je přímo úměrný nedostatku jejích skrupulí. Je obtížné zemřít na Kubě ne proto, že by tu byly nejlepší životní podmínky na světě - ač tu nikdo neumírá hlady přes relativní nedostatek prostředků, ani v důsledku vyléčitelných nemocí, nýbrž proto, že tu platí zákon a čest.

 

Kubánští zaprodanci kontrarevoluce mohou být zadrženi a odsouzeni podle platných zákonů. V žádné zemi nemohou být porušovány zákony: přijímat peníze a spolupracovat s velvyslanectvím země považované za nepřátelskou; v USA to může např. vyvolat vážné sankce ve formě ztráty svobody - ale oni vědí, že na Kubě nikdo nezmizí, ani není zavražděn policií. Neexistují tu »temné kouty« pro »neběžné« formy vyslýchání zmizelých vězňů jako na Guantánamu nebo v Abú Ghrajbu. Ostatně, člověk dává v sázku život za ideál, jenž představuje štěstí pro ostatní, ne za ideál mající za cíl jen vlastní sobecké štěstí.

 

Účelové odsouzení

 

V posledních dnech některé tiskové agentury a vlády spěchaly s odsouzením Kuby za smrt ve vězení. Šlo o Kubánce Orlanda Zapatu Tomaya. Každá smrt je bolestná a politováníhodná. Ale mediální zpráva je tentokrát úmyslně zabarvená a zkreslená. Konečně, zdá se, že chtějí říci, se objevuje »hrdina«. K tomu je třeba skutečně vysvětlit, bez nepotřebných vylepšování, kdo byl Zapata Tomayo.

 

Přes všechna přikrášlování jde o běžného vězně, který začal trestnou činnost v roce 1988. Byl odsouzen pro porušení nedotknutelnosti cizího obydlí (1993), lehčí ublížení na zdraví (2000), podvod (2000), zranění a držení bodné zbraně (2000), ublížení na zdraví a lineární zlomeninu lebeční kosti s použitím mačety Leonardu Simónovi (2000), narušení pořádku a veřejné pohoršení (2002) mezi jinými případy, případy nijak nesouvisejícími s politikou.

 

Byl propuštěn na kauci 9. března 2003 a znovu se dopustil ten samý měsíc další trestné činnosti. Vzhledem k jeho předchozím trestným činům a častým pobytům ve vězení byl tentokrát odsouzen na tři roky odnětí svobody. Tento trest mu byl podstatně rozšířen v důsledku jeho agresivního chování ve věznici. V listině tzv. politických vězňů, vypracované s cílem odsoudit Kubu v roce 2003 zmanipulovanou a již neexistující Komisí lidských práv OSN v Ženevě, se jeho jméno nevyskytuje, jak bez ověření pramenů a skutečností uvádí nepravdivě španělská agentura EFE, i když jeho poslední zatčení časově souvisí se zveřejněním tehdejší listiny politických vězňů. Ve snaze zapojit co nejvíce domnělých nebo skutečných přívrženců do řad kontrarevoluce na jedné straně, a přesvědčených o možných materiálních výhodách, které představovalo »členství« podporované zahraničními velvyslanectvími na straně druhé, přijal Zapata Tamayo »politický« profil, když už jeho trestní rejstřík byl rozsáhlý. Jeho nová úloha byla stimulována politickými rádci k organizování hladovek, které definitivně podkopaly jeho zdraví.

 

Nic nebylo zanedbáno

 

Lékařskou péči měl k disposici. V různých nemocničních zařízeních, kde byl ošetřován, pracují velmi kvalifikovaní specialisté, s nimiž spolupracovali konzultanti z různých středisek, kteří nešetřili prostředky na jeho léčení. Dostával umělou výživu. Rodina byla průběžně informována. Jeho život byl prodloužen o několik dní umělým dýcháním. Toto všechno je podloženo zdokumentovanými důkazy. Ale existují otázky, které nesouvisejí s lékařskou péčí a zůstaly bez odpovědi. Kdo a proč nabádal Zapatu udržovat se ve stavu, který byl evidentně sebevražedný? Komu vyhovovala jeho smrt? Fatální konec otevřeně přivítali truchlící pokrytci. Zapata byl perfektní kandidát. Zanedbatelný člověk pro nepřátele revoluce a snadný k přesvědčení, aby trval absurdním způsobem na nemožných požadavcích (televize, vařič a osobní telefon v cele), což nikdo ze skutečných vůdců neměl odvahu požadovat.

 

Každá předchozí hladovka byla podněcovateli prohlašována za pravděpodobnou smrt, ale ostatní hladovkáři toho nechali dříve, než došlo k nezvratným následkům. Podněcován a povzbuzován, aby pokračoval až do smrti - protikubánští zaprodanci si mnuli ruce v očekávání jeho konce, přes veškeré úsilí lékařů - jeho jméno je teď cynicky vystavováno jako společná trofej. Jako supové fungovala některá média - žoldnéři a mezinárodní pravice - očumujíce kolem umírajícího. Jeho skon byl pro ně hostinou. Protože ti, co píší o něm, nelitují smrti člověka - v zemi, kde neexistuje mimosoudní smrt - nýbrž ji vyzvedávají téměř s radostí a s radostí ji používají k předem promyšleným politickým účelům.

 

Zapato Tamaya byl zmanipulován a svým způsobem doveden k samozničení promyšleně, aby uspokojil jemu vzdálené politické požadavky. Není toto snad obvinění těch, kteří si teď přivlastňují jeho kauzu? Tento případ je přímý důsledek vražedné politiky proti Kubě, politiky, která stimuluje ilegální emigraci, nerespektování zákonů, jejich porušování a narušování stávajícího řádu.

 

Na Kubě se nemučí

 

V tom je jediná příčina této nechtěné smrti. Ale proč jsou vlády, které se přidávají k pomlouvačné kampani, když vědí - protože to vědí - že na Kubě se nepopravuje, nemučí ani nepoužívají mimosoudní metody? V každé evropské zemi se mohou nalézt případy - někdy otevřených násilí vůči etickým principům - ne tak dobře řešených, jako je tomu na Kubě. Někteří, jako např. Irové, kteří bojovali za svou nezávislost v 80. letech a umírali uprostřed nezájmu politiků. Proč existují vládci, kteří se vyhýbají výslovnému oznámení nespravedlivého věznění, kterým trpí pět Kubánců ve Spojených státech za boj proti terorismu, a proč spěchají s odsouzením Kuby, když mediální tlak vystavuje nebezpečí její politickou pověst? Kuba už to jednou řekla: můžeme vám poslat všechny zaprodance a jejich rodiny, ale vraťte nám naše Hrdiny. Nikdy se nebude moci používat politické vyděračství proti kubánské revoluci. Očekáváme, že si imperialističtí odpůrci uvědomí, že Kuba nebude moci být nikdy zastrašena, poražena ani svedena ze své hrdinné a důstojné cesty agresemi, lhaním a pomluvami.

 

Enrique Ubieta GÓMEZ,

 

Granma Internacional

 

 

Přeložil Vladimír HORÁK

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA