Domovem Ernesta Hemigwaye, tvůrce Starce a moře
Domovem Ernesta Hemigwaye, tvůrce
Starce a moře
Slavný
spisovatel, laureát Nobelovy ceny, byl v hledáčku amerického Federálního úřadu
pro vyšetřování (FBI)
V
okrajové východní části Havany - San Francisko de Paula - nás vítá hlas zvonu.
Cestou stoupáme vzhůru k návrší, na němž se k azurové obloze vypíná vila
Vila
Hemingway
svůj nový domov miloval stejně jako celý ostrov ve tvaru plovoucího doutníku,
ležící mezi Atlantickým oceánem a Karibským mořem. Právě tady objevil svého
Starce a moře. Napsal nádherné dílo, které se stalo drahokamem v čelence
světové literatury. Na podzim 1954 za něj dostal ve Stockholmu Nobelovu cenu,
kterou si však osobně převzít nepřijel. Ať se toulával po světě kdekoli, do
Jak
o něm napsal sovětský žurnalista Jurij Paporov v knize »Hemingway a Kuba«, tak
ale ve vile se »nenaplnila jeho láska a ztroskotal jejich společný život s
Marthou, tady poprvé zakusil tvůrčí muka, když ho pero začínalo zrazovat, tady
se pohádá a navždy rozejde se svým mladším bratrem, stihne ho roztržka se syny,
poprvé začne mluvit o marnosti života, o sebevraždě, tady na něho dolehne
nezdolná tíha přicházejícího stáří… Odsud, z
Při
své poslední návštěvě Španělska utrpí nervový otřes a vrací se do USA nemocen.
Hlavu mu sevřou kruté obruče psychických depresí. Velice zhubne a nakonec
ztratí i paměť. Hlubokou duševní krizi řeší s drsnou vojáckou rozhodností.
Obrátí proti sobě 2. července 1961 v malém domku ve státě Idaho dvouhlaveň
lovecké pušky. Zmáčkne spoušť. Práskne výstřel a velikán světové literatury
odchází na věčnost.
Kočičími
miláčky Princezna a Boris
Vilu
Za
Hemingwayova života park zkrášlovaly roztodivné stromy, keře a květiny:
královské palmy, oleandry, popínavé bougenvillie, petúnie a gladioly, kaktusy a
opuncie, cayennský pepř… Ovocná zahrada tu štědře nabízela hojnost pomerančů,
citronů a grapefruitů, ale i trsy banánů, ananasy, mango a kokosové ořechy.
Mnohé z této překrásné rostlinné říše je v parku zachováno dodnes, a tak se
jako turisté kocháme těmito výtvory matky Přírody. Milosrdný stín v žáru slunce
nám dopřávají větve a koruny platanů, cedrů a borovic, jejichž alejí Hemingway
chodíval také se svými sny o lepším světě.
Také
ve Věži nacházel klid pro svou práci, při níž mu s něžným předením asistovali
jeho chlupatí miláčkové: kočka Princezna a kocour Boris. Ve Věži však mívaly
domov desítky těchto přítulných zvířat, z nichž snad každé mělo své jméno jako
například Gracy, Christopher, Ambrosio, Spencer či Principe… V přízemí Věže nám
zdejší průvodkyně Maria Elena Oterová ukazuje obrazy, visící na stěně, k
jejichž namalování inspiroval malíře Hemingwayův život.
Zvláště
sugestivně na oči turistů působí obrazy rybářů, nymfy nebo kostra ryby, ulovené
Santiagem, hrdinou z Hemingwayovy novely Stařec a moře, kterou mu roztrhali
žraloci. K vidění jsou ve Věži také spisovatelovy hodinky, které dostal darem
jako mladík na bojišti první světové války, jeho boty i střevíce jeho čtvrté
manželky Mary Welshové.
Na
lovu ryb s Fidelem a Che
Na
parkovišti pod vilou právě probíhaly jeho opravy včetně rekonstrukce přístupové
cesty. Zedníci se činili. Poblíž vrčící míchačky děti škádlily hnědého
chundelatého psíka, který štěkal a také si zavrčel na roztočený buben míchačky.
Ve stánku plném suvenýrů návštěvníci pilně nakupovali. Zájem byl také o
pohlednice i fotografie, na nichž je zachycen Ernest Hemingway, tisknoucí si
ruku s Fidelem Castrem, nebo jak Fidelovi předává velký pohár za vítězství v
rybářské soutěži v lovu mečounů.
Při
jediném setkání s Fidelem tenkrát 16. května 1960 mu Hemingway řekl:
»Blahopřeji, commandante. Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se
mi vůbec moc nedaří.« Tenkrát se spisovatel na člunu Cristal seznámil i s Che
Guevarou de
Málo
se ví, že Hemingway za své sympatie k pokrokovým socialististickým myšlenkám
byl po 2. světové válce v hledáčku amerického Federálního úřadu pro
vyšetřování.
Přátelé
spisovateli říkali Papá
Turisté
do místností vily
Podlahy
a stěny místností ve vile jsou obloženy loveckými trofejemi, neboť Papá
Hemingway, jak ho důvěrně oslovovali jeho nejbližší a přátelé, byl nejen
vášnivým lovcem zvěře, ale i ryb. Na lodi Pilar vyplouval z přístavu Cojimar
poblíž svého sídla brázdit mořskou hladinu. K nejčastějším úlovkům Papá patřili
merlinové a mečouni - jehly. Pozornost v místnostech vily zejména upoutávají
kůže z nubijského lva, kanadského medvěda a leoparda, jehož skosila kulka z
Hemingwayovy pušky na úpatí hory Kilimandžaro. Stejně skvostné jsou i kůže či
hlavy s parožími jelenů, gazel a antilop.
Ve
spisovatelově pracovně pak dominuje ohromná hlava afrického buvola. Právě o
lovu tohoto obrovitého exotického siláka se literát zmiňuje v Zelených
pahorcích afrických: »...viděl jsem před sebou jeho chřípí, malinká světla,
záhyby tuku a svalů na šedivé šíji, porostlé řídkými chlupy slepenými špínou,
jeho mohutnou sílu a vztek, a vzpomněl jsem si, jaký jsem k němu pocítil obdiv
a úctu, a jak už byl ochablý a jak jsem po celou tu dobu, co jsme po něm
stříleli, pocítil, že už je rozhodnuto a že už je náš.«
Hemingway políbil kubánskou vlajku z
čistého srdce
Americký
spisovatel sympatizoval s revolucí na Kubě a s jejím vůdcem Fidelem Castrem
Chloubou
vily je na stěně příbytku usazená lebka velkolepého kudu, jehož rohy velice
zaujaly diktátora fašistické Itálie Benita Mussoliniho. Hemingway kudu střelil
v roce 1934 na safari, a poté se hlava zvířete stala exponátem na výstavě v
Nairobi. Mussolini po této trofeji toužil jako malé dítě po exkluzivní hračce.
Nabízel za ni spisovateli fůru peněz, ale ten se nenechal oblomit a trofej
diktátorovi neprodal. »Zdravím vás, velký Duce,« ukláněl se Hemingway z legrace
před hlavou kudu. »Vy visíte a on taky.« Jak známo, Mussoliniho nakonec
pověsili italští partyzáni i s jeho milenkou hlavou dolů u benzinové pumpy.
V
50. letech minulého století se Hemingwayovi v jeho bydlišti v San Francisku de
Paula povedl smělý kousek, za který si vysloužil značný obdiv. Když sem jednou
v létě přijel cirkus Ringlin, požádal jeho majitel, žonglér i klaun v jedné
osobě, Johnie North Ringlin spisovatele, aby mu cirkus pomohl zachránit od
finančního krachu, a vystoupil v cirkusové aréně v roli krotitele lvů s
karabáčem v ruce. Hemingway mu na dobrodružný návrh kývl. Mistr slova sehrál
svou krotitelskou premiéru a znamenitě se postaral o zvýšení popularity cirkusu
Ringlin a o zažehnání jeho bankrotu. Lvi Riád, Abu a Paša po počátečních
projevech nevrlosti nakonec zkrotli jako beránci a k nadšení diváků poslouchali
krotitele Hemingwaye na slovo.
Eernestovo
křeslo, v němž seděl i Fidel
Pozoruhodností
Hemingwayova muzea jsou rovněž amulety černošských šamanů a šípy afrických
lovců z kmene Masajů. Drahocenností je na stěně visící keramický talíř s býčí
hlavou. Tato umělecká plastika je darem spisovateli od Pabla Picassa.
Spisovatel Graham Green na adresu Hemingwaye udiveně prohlásil: »Nechápu, jak
zde mohl psát, obklopen tolika mrtvými zvířaty.« Ve vile
Notný
lán svého bouřného života ušel spisovatel se svou čtvrtou ženou - Mary
Welshovou. Ta po smrti svého manžela věnovala v srpnu 1961 vilu podle jeho závěti
kubánskému lidu, který chová ohromnou úctu k Hemingwayovu dílu a humanistickému
odkazu, který v něm zanechal všem pokolením. Když Mary po jeho smrti přijela na
Kubu, aby z vily odnesla některé osobní věci, navštívil ji v
Hrál
baseball s Camilo Cienfuegosem
I
když laureát Nobelovy ceny za literaturu, který prošel bojišti dvou světových
válek v Evropě, nebyl komunistou, měl velké sociální cítění s prostými lidmi a
hluboký smysl pro spravedlnost. Rozuměl touze člověka po svobodném životě, za
který sám riskoval svůj život na válečných polích. Po přepadení země Sovětů
hitlerovským Německem v červnu 1941 odeslal do Moskvy telegram tohoto znění:
»Stoprocentně se ztotožňuji se Sovětským svazem v jeho vojenské odpovědi na
fašistický útok. Lid Sovětského svazu svým bojem brání všechny národy, které se
vzpírají fašistickému zotročení. Vřele zdravím Sovětský svaz a jeho hrdinný
odpor.«
Hemingway
rovněž 1. ledna 1959 přivítal vítězství kubánské revoluce, již ztělesňují
bratři Fidel a Raúl Castrové, Che Guevara, Camilo Cienfuegos a další barbudos,
kteří zažehli povstání proti tyranii diktátora Fulgencia Batisty. Ještě dříve
se spisovatel vídával v havanském baru El Hoyo s Camilem, dokonce s ním hrával
baseball. Když byl Hemingway na vernisáži jedné výstavy v Bellas Artes, sálem
náhle jako hurikán prolétla klamavá zvěst, že po prudkém boji v horách Sierra
Maestra padl Fidel Castro. Hemingway vzápětí vzkypěl a nic nedbal, že ve
výstavním sále jsou též Batistovi tajní agenti. Rozzlobeně prohlásil: »Lži!
Zaprodaný tisk může napsat cokoli, ale zabít Fidela se jim nepodaří! Povstalci
stejně zvítězí!«
Smrt
loveckého psa Machacose
Jednou
v noci v jeho vile
Když
vetřelci odešli, ráno Machacose pohřbil za bazénem, který jsme viděli vypuštěný
a v jehož blízkosti nyní »kotví« jachta Pilar, jeden z nejžádanějších terčů
»palby« objektivů fotografů. Za 2. světové války vozila Pilar kulomety, náboje,
granáty a vysílačku a pomáhala stopovat i německé ponorky, plující Atlantikem
až do Mexického zálivu. Jednu z ponorek U-759 potopily americké průzkumné
letouny, které vzlétly k bombardování ze základny Guantánamo. Hemingway byl za
svou účast v těchto námořních operacích v červnu 1947 vyznamenán americkou
vojenskou správou Bronzovou hvězdou.
»Cítím
se Kubáncem«
Když
během kubánské revoluce ustavily oddíly vedené Fidelem Castrem v tanečním sále
v havanské části San Francisko de Paula operační štáb, se souhlasem Hemingwaye
jim byly vydány z jeho vily zbraně - deset pušek a kulovnic, jedna pistole, a k
tomu všechny náboje. Když se na sklonku roku 1959, tedy už po vítězství
revoluce, vracel Hemingway z cesty do Španělska na Kubu, na letišti Rancho
Boyeros ho sevřela smečka reportérů a fotografů.
Natěšeným
a ostříleným žurnalistům, lačnícím po exkluzivním rozhovoru či snímku slavného
laureáta Nobelovy ceny, řekl: »Jsem nesmírně šťastný, že jsem znovu mezi vámi.
Cítím se Kubáncem...Sympatizuji s kubánskou vládou. Nechci, aby mě někdo
pokládal za Yankeeje!« Vtom kdosi v chumlu lidí pozvedl s vlasteneckým zápalem
kubánskou vlajku. Hemingway si přitáhl rukou cíp praporu a políbil jej.
Fotografové zmeškali toto nádherné spisovatelovo gesto a vzápětí na něm
žadonili, aby vlajku políbil ještě jednou. Hemingway je však rezolutně odbyl:
»Políbil jsem prapor z čistého srdce, ne jako na divadle.«